O tom, že přijede Ondřej, věděla už dlouho celá vesnice. Dívky se chystaly, vymýšlely si účesy a vylepšovaly šaty. Jen Anička, sirotek, si říkala, na co jí ty dívčí triky? Byla taková, jaká byla. Právě takovou si ji Ondřej okamžitě zamiloval.
Záviděly Aničce ve vsi, že si získala takového chlapce. Jakmile Ondřej ve vesnici ukázal, všechny dívky se do něj zakoukaly. Byl vysoký, urostlý a hezký navíc pocházel z města a měl vzdělání, dokonce studoval někde v zahraničí. Jeho rodiče byli bohatí, děda býval kdysi předsedou a všechny děti dobře vychoval. Teď jen čekal na vnoučata a chlubil se jejich úspěchy.
O tom, že Ondřej přijede, věděla vesnice už dlouho. Dívky se činily, češily si vlasy u zrcadla. Jen Anička, sirotek, si říkala, že ona o takové ženské malichernosti nestojí. Jaká je, taková je. I proto se do ní Ondřej zamiloval.
Zbytečně se ostatní dívky snažily získat jeho pozornost. Po dovolené si vzal Aničku s sebou do města. Dědeček František jí při rozloučení dával rady: Nebyla to pro děvče lehká léta, neubližuj jí. Ondřej slíbil, že to nedopustí.
Život ve městě byl jiný, uspěchaný, hlučný. Anička doufala, že Ondřej zůstane stále pozorný a pečující, ale všechno se obrátilo jinak. Dokud chystali svatbu, sdíleli společné starosti, byla i něha a srdečnost. Po svatební cestě se ale Ondřej změnil. Jako by se manželky začal stydět. Tchyně s ní promlouvala skoro jen přes zuby a povýšeně. Anička v jejích slovech neustále cítila, že pro jejího syna není dost dobrá.
Polévku vařila špatně, košile prala nedokonale, i podlahu vytírala jinak, než bylo zvykem. Anička to velmi prožívala, ale v jedné domácnosti se tchyni vyhnout nedalo. Zaměstnání si najít nemohla a Ondřej jí to ani neschvaloval:
Kolik bys asi vydělala se svým vzděláním? Zůstaň doma.
A tak doma zůstala. Když otěhotněla, Ondřej byl nadšený. Zdálo se, že se vše dává do pořádku. Tchyně přestala vyčítat, naopak domlouvala synovi, aby byl k manželce hodný. Pak ale přišlo neštěstí Anička o dítě přišla a všechno bylo horší.
Na nic nejsi, hlavy nemáš, zdraví už vůbec ne. Pěknou máš jen tvářičku, ale co z toho? vzdychala tchyně. Ondřej se při tom nepokrytě usmíval, jako by se ho to netýkalo.
Druhé těhotenství už manželovi radost nepřineslo. Nebylo už společných starostí, ani očekávání. Dokonce se začal rozčilovat, že nemá Anička krásnou postavu. Tchyně mu domlouvala, ať je hodný, dítě má přijít na svět v lásce.
Jaká láska však, když Anička cítila, že se od ní manžel úplně odvrátil? Začali spát odděleně, Ondřej chodil brzy do práce a vracel se, když už spala. Anička noc co noc potají plakala. Kam by šla, když neměla rodiče a takový osud by své dceři nikdy nepřála? Snažila se rodinu udržet a nikoho z křivd neobviňovala.
Do porodnice jí nebylo s kým jet, Ondřej už týden nebyl doma. Musela sama zavolat sanitku. Porodila ani nezavolala domů, nebyla si jistá, kam patří. U vchodu nemocnice na ni čekalo auto s balónky, z toho měla velikou radost. Vyšla ven, Ondřej tam nebyl. Byla tam jen tchyně a děda František, slavnostně oblečení s květinami.
Děkuji ti za pravnoučka, Aničko, radoval se děda. Takové dítě na celém světě není!
Tchyni to sice moc nedošlo přes rty, ale bylo na ní vidět, jak vnučku zbožňuje. Neodtrhla od ní oči. Doma byl slavnostně připravený stůl, a tchyně upekla Aniččin oblíbený koláč.
Nemyslela jsem si, že Ondřej může být tak lehkomyslný! řekla ostře paní Marie, tchyně. Odejít za jinou a dívku s dítětem opustit. Ale nevadí. My to i tak zvládneme. Uvidíme, jak dlouho vydrží bez nás. Tebe nedáme! A z bytu ho odhlásím, ať si dělá, co chce. Nám by tu byl akorát na obtíž. Vždyť by mohl ještě přivést jinou ženu.
Jak ji pojmenujeme? zeptal se děda František. Co třeba Terezka, po tvojí mamince?
Anička se rozplakala. Dlouho si už nedovolila takto popustit slzy. Tchyně ji pohladila po vlasech.
Neboj se, ještě budeš šťastná. Mateřství ti moc sluší. On byl slepý, neviděl to.
Vrátím se na vesnici, tam nám bude líp.
Dobře, přikývl děda. Společně budeme vnučku vychovávat.
***
Dva roky po návratu na vesnici se o Aničku ucházel Václav, obyčejný kluk ze vsi. Před časem by o něm Anička ani neuvažovala, ale teď měla jiné požadavky. Hlavně, aby byl hodný a chránil ji i dítě.
Vezmi si ho, kde dnes najdeš lepšího? Je to dobrý chlap, znáš ho odmalička. A co když se Ondřej vrátí?
Anička zarazila dědu:
Nevrátí se. A už ho ani nemiluju.
To je dobře! zaradoval se děda. Pustíme se do příprav na svatbu.
***
Na svatbu přijela i paní Marie.
Jak se k Aničce chováš, káral silně Václava dnes šla z práce pěšky a doma nebyl pořádek, Terezka měla pomačkané punčochy.
A kdo jste vy? podivil se ženich.
Tchyně.
Bývalá! upřesnil Václav.
Tak už dost, přestaňte se dohadovat, rozesmála se Anička, tchyně vlastně nikdy úplně nezmizí.
Já se jen bojím, víte, že mě k vnučce už nepustíte, omlouvala se paní Marie.
Přijeďte, kdy chcete, usmál se Václav, jen naši rodinu si už povedeme sami.
Anička na Václava pohlédla s hrdostí: Tenhle mě do nesnází nenechá, pomyslela si a usmála se.
A snad proto je dobré vědět, že opravdové štěstí nepřichází s pozlátkem, ale s laskavostí, vzájemnou úctou a skutečným citem.