S rizikem, že budu nepochopena, jsem se rozhodla podělit se s vámi o svůj příběh.
Vyčítám svým rodičům, že mi nikdy neprokázali lásku a nechali mě, abych se o sebe postaral sám.
Rozvedli se a šli si svou vlastní cestou, jako by si mě přestali všímat.
Přehazovali mě z jednoho domu do druhého. Většinu času jsem trávila u mámy, ale když si našla přítele, všechno se změnilo. Začal se mě zbavovat.
Posmíval se mi, že otec nedává dost peněz na mou výživu. Nutil mou matku, aby se dožadovala peněz od svých rodičů, a ona nad vším přivírala oči.
Před měsícem jsme se prudce pohádali. Snažila jsem se matku bránit. Slyšela jsem, jak se hádají, a vstala jsem, abych se podívala, co se děje.
Když mě uviděl, rozzuřil se. Řekla jsem mu, aby přestal křičet, a on vstal a dal mi facku. Upadl jsem na zem. Už si ani přesně nepamatuji, co se stalo. Otočil jsem se a poodešel pár centimetrů od okraje sekce.
Moje nechápavá matka mu odpustila a pustila ho domů.
A postrčila mě k otci. Odešel jsem, ale vím, že toho jednou bude litovat.
Najde si jinou, protože je o deset let mladší, ale bude sama a já se na ni nepodívám. Lidi, nevytvářejte si děti, když jste k nim slepí. Nenuťte je platit za vaše chyby.
Takoví rodiče nemají smysl. Zůstaňte svobodní, ale proboha, nedělejte si děti! Protože nás to bolí a nemáme žádnou vinu!“.
