Den, kdy jsem šla na rozvod v svatebních šatech: Příběh manželů, kteří přišli před českého soudce ob…

Dobré zprávy

Den, kdy jsem šel na rozvod oblečený jako ženich a moje žena jako nevěsta.

Když mi moje žena Alžběta oznámila, že chce rozvod, jen jsem potichu otevřel skříň a vytáhl svůj svatební oblek.

Co to děláš? zeptala se mě překvapeně.

Obléknu si tenhle oblek na soud, odpověděl jsem a začal z něj oprašovat prach.

Zbláznil ses? Takhle přece nemůžeš jít na rozvod!

A proč ne? A ty si vezmeš zase svatební šaty, Alžběto. Když jsi mi v nich slibovala lásku na celý život, v nich taky zakončíme náš příběh.

Viděl jsem, jak přemýšlí, ale nemá žádný protiargument. O dvacet minut později už hrabala ve spodní části skříně a brumlala pod nos, když hledala svatební šaty.

Když jsme dorazili na Městský soud v Praze, na chodbě se na nás každý díval. Jedna paní zvolala: Ať vám to vydrží! Její kamarádka ji drcla: Prosím tě, vždyť se rozvádějí!

Samo u soudu to bylo ještě lepší. Soudce na nás vytřeštil oči já v černém obleku, bílá košile, motýlek a naleštěné polobotky, Alžběta v bílé svatební róbě se závojem.

Paní, obrací se na mou ženu soudce a sotva potlačuje úsměv, mohu se zeptat, proč jste přišla v bílých šatech?

Protože, pane soudce, vysvětlila Alžběta klidně, tenhle muž mi ve stejném oblečení slíbil věrnost, dokud nás smrt nerozdělí. A protože smrt prozatím nedorazila, ale on už chce pryč, tak ať mi to řekne se stejným pohledem, s jakým mi kdysi lhal.

Pohlédl jsem na ni, měl jsem slzy na krajíčku.
Nikdy jsem ti nelhal, Alžběto. Skutečně jsem tě tehdy miloval.

A teď? zeptala se jemně, v hlase jí zadrhnul už také smutek.

Soudce si odkašlal.
Víte co? Dám vám půl hodiny pauzu. Jděte se projít, popovídejte si. Jestli se vrátíte pořád v tomhle oblečení a stále odhodlaní se rozvést, budeme pokračovat. Něco mi ale říká, že lidé, kteří sem dorazí v tom, v čem si kdysi slíbili věčnost, mají ještě co řešit.

Vyšli jsme na chodbu. Alžběta mi upravila motýlka, který mi trochu sjel na stranu.

Vypadáš hezky, pousmála se. Jako tenkrát.

Ty taky záříš, přiznal jsem. Akorát že jsi na mě pěkně našvaná.

Stáli jsme tam, v našem svatebním, uprostřed soudní chodby, a nevěděli, kam dál.

A co kdybychom místo rozvodu zašli do cukrárny na svatební dort a připomněli si, proč jsme se vlastně brali? nadhodil jsem opatrně.

Možná je skutečná láska právě tohle: sejít se na rozvod v bílých šatech a obleku anebo jsme prostě jen dva čeští dramaťáci, co nikdy nepoznali, jak se dělají věci napůl.

Rate article
Add a comment