Moje tchyně má narozeniny 1. ledna. Takže jsme ji šli navštívit a najednou se mě zeptala:
Zuzano, nejsi náhodou těhotná?
Mám s tchyní, Jarmilou, výborný vztah. Jsem vdaná už sedmnáct let, já a můj manžel máme dva syny. Na konci minulého roku jsem zjistila, že čekám třetí dítě. Plánovala jsem to Jarmile oznámit právě na její narozeniny, ale byla jsem hrozně nervózní.
Bydlíme s rodinou sami v malém dvoupokojovém bytě tady v Brně, a sotva máme dost prostoru pro čtyři… A mě už v té době bylo osmatřicet let, což je na těhotenství docela dost. Měla jsem strach, že mě Jarmila odsoudí.
Ale na její narozeniny jsem se musela dát dohromady.
Když jsme dorazili, hned mě zavolala do kuchyně pomáhat s přípravou chlebíčků. Jarmila je opravdu zkušená žena a hned si všeho všimla, ani jsem jí nemusela nic říkat.
Byla jsem překvapená její vnímavostí, ale ještě víc mě šokovala reakce. Tchýně byla úplně nadšená a prozradila mi, že si už dlouho moc přála vnučku.
S její podporou jsem v létě porodila holčičku. Po třetí ze mě Jarmila udělala šťastnou maminku, protože mi se vším pomáhala, starala se o miminko a byla nám oporou v každé situaci. Opravdu jsem ji začala brát jako vlastní mámu.
Pak přišla další zima a zase jsme byli u Jarmily na oslavě, tentokrát už s malou princeznou. Když tchyně začala péct jeden koláč za druhým, rozhodli jsme se jí pořídit pořádnou troubu.
Oslava skončila. S rodinou jsme se chystali domů, ale Jarmila nás zastavila. Požádala nás o chvíli pozornosti, protože chtěla něco oznámit.
Sdělila nám, že je vděčná za vnučku a moc nám děkuje. Rozhodla se, že si nechá jen malý pokoj v našem bytě, a nám předá svůj dvoupokojový byt. Byla jsem v šoku. Ještě víc jsem se přesvědčila, že jsem měla velké štěstí na tchyni moudrou ženu, která se mi stala i kamarádkou, což se jen tak nestává.
Dál žijeme v klidu a naprosté pohodě. Velmi si Jarmily vážím a přeji si mít jednou stejnou životní moudrost jako ona.