V patnácti letech jsem se zamilovala do chlapce, který byl tak krásný, že se do něj všichni zamilovali.
Sama jsem tomu nevěřila, když mi řekli, že se mnou chce jít na rande. Hned jsem souhlasila.
Dal mi červenou růži, kterou jsem si schovala do staré knihy. Všechno bylo nádherné.
Rozhodla jsem se mu to dopřát a pak jsem udělala chybu.
Ke zděšení rodičů jsem otěhotněla a zažila tu nejhorší hrůzu, jakou si lze představit.
Opustil mě jako ubohý zbabělec.
Naši se se mnou z nelibosti odmítali bavit a já přemýšlela, kudy dál. Se souhlasem matky jsem šla na potrat a držela se stranou.
Šok byl tak velký, že jsem se několik let nemohla podívat na jiného chlapce. Od té doby jsem neměla přítele.
Mám strach z lásky. Bojím se sexu, abych znovu neotěhotněla. Pokud se to stane znovu, budu muset rodit.
Jsem velmi zmatená. Proměnila jsem se v led.
Moje duše si hraje smutné písně, které skvěle doprovázejí mou melancholickou náladu.
Žiji v osamění a smutku.
Neexistuje pro mě žádná radost.
Neexistuje žádný sluneční svit, žádný úsměv.
Bojím se svého stínu.
Zapomněla jsem, jak se mluví s chlapcem.