Syn paní Galiny si před měsícem podruhé vzal nevěstu

Dobré zprávy

Představ si, kamarádko, že syn paní Kamily se teprve před měsícem podruhé oženil a přivezl k ní na chalupu novou 13letou dceru své nové ženy holčinu jménem Bohdana. Přivezl ji na celý týden, aby si zvykla na novou babičku. Její máma, než odjela s novým manželem, šeptla Kamile do ucha:

Jen abyste věděla, Bohdanka je poprvé na venkově. A povahu má pěkně paličatou. Víte jak, puberta Tak buďte na ni trochu důraznější. Kdyby něco, dejte vědět, přijedu ji odvézt.

Jak to myslíte kdyby něco? nechápala Kamilka.

Nová snacha se jen usmála, dala tchyni pusu na tvář, nasedla do auta, a byli pryč.

Sotva se zabydlely, Kamilka prohlásila: Bohdanko, skoč prosím tě pro vodu, a podala holce prázdné vědro.

A kam jako? nechápala Bohdana.

Ke studni. Tam za plotem je pumpa, kousek od chalupy. Nasadíš vědro, stlačíš pumpu a nabereš.

A co je to za pumpu?

Kamilka se smála: No takovou tu starou ruční. Vodu si napumpuješ a doneseš do domu.

Panebože babi, to děláte srandu? V očích měla Bohdana šok. Vždyť vodu si dnes bereme z kohoutku v kuchyni, snad máte vodovod?

To máme, pokrčila rameny babička, ale už týden z něj neteče voda.

A proč?

No, protože Pepa, místní údržbář, něco opravuje. Prý musí vyměnit někde ventil. Takže chodíme pro vodu na pumpu, ta nikdy nevysychá.

Ne Bohdana postavila vědro na zem. Já to dělat nebudu. Je tu kohoutek, a voda z něj prostě musí téct.

Fajn, mávla rukou Kamilka, tak se aspoň umyješ tady. Odtáhla dívku k velkému sudu pod okapem. Nabereš si do dlaně dešťovku a opláchneš se.

Ale babi! V tom sudu plavou červíci! zhrozila se Bohdana.

To jsou larvy komárů. Neboj, nekoušou.

A na čištění zubů si mám brát vodu odsud?! Bohdana dělala zhnusenou.

Jasně. Když není voda v umyvadle, co naděláš?

Dobře, už jdu odsekla Bohdana, popadla kýbl a neochotně šla ke brance.

Za čtvrthodinu se vrátila zpocená a ve vědru sotva tři litry vody.

Kde jsi tak dlouho byla? ptá se jí babička.

Nevěděla jsem, jak pumpa funguje. Naštěstí šel kolem jeden pán a ukázal mi to.

To je dobře, babička přelila vodu do umyvadla a opět jí podala vědro. Tak, na opláchnutí už je, ale potřebujeme ještě na vaření večeře.

Cože? Bohdana vytřeštila oči. I na to je potřeba nabrat vodu?!

Jinak to nejde. Nebo mám nabrat ze sudu? provokatérsky navrhla babička.

Ne, ne! Bohdana popadla kýbl a radši se rozběhla znovu k pumpě.

A takhle tam běhala snad pětkrát, zatímco Kamilka připravovala jídlo.

Babi, proč to nikdo neopraví? ptá se Bohdana uondaná. V Praze stačí zavolat a za hodinu voda teče.

Tady to nejde. Musíš zajít na sousední ulici do domu číslo šedesát dva a říct jim to. Jenže když mají u nich zásobu vody, tak Pepa nikam nepospíchá.

A tys mu to taky neřekla osobně?

Říkala jsem stokrát. Zafuněla Kamilka. Ale Pepa, ten je furt na poli, nebo opravuje někde traktor. Prý přijde zítra. Jenže jeho zítra je občas i zítra příští rok. Má tady na krku celou obec.

A který dům to je?

No, šedesát dvojka, ukázala babička kousek dál.

Já tam teď půjdu sama!

A byla venku dřív, než se Kamilka stihla rozkoukat. Dlouho se nevracela, tak šla babička za Pepovou ženou.

Byla tady moje vnučka?

Ta malá divoška? No byla. Nejdřív na mě, že má Pepa okamžitě přijít. Pak že prý myslí jen na sebe Tak krásně menežovat neumí ani starosta. Málem jsem po ní hrábla koštětem! A víš, co mi řekla? Že jestli dnes nedostanete vodu do kohoutku, že nám zapálí stodolu! Umíš si to představit?

No to snad ne chytla se Kamilka za srdce.

No, radši bych jí neměla za vnučku. A teď ji hledám, kde zas lítá Pepa je někde v poli.

Kamilka se rozběhla směrem ke sklizni, ale nedoběhla daleko. Uviděla totiž traktor, kterému šéfoval Pepa a vedle na sedačce ždibec nasupená Bohdana.

To je vaše? zakřičel na ni Pepa přes rachot motoru.

Ano, ano! kývala Kamilka a obávala se nejhoršího.

A kam ji vezete, Pepo? Ne do Prahy na policii, že ne? Dyť je ještě dítě!

Jaká policie! Jedem vám vyměnit ten ventil. Ta vaše holka je ďas, řekla, že když jim dnes nepustím vodu, rozbije mi kombajn. Píchne kola hřebíkem! Ještěže neví, jaké máme duše! Takové děcka by tu chtělo víc, to by se to hýbalo.

Pak se obrátil na Bohdanu: Nechceš si řídit traktor?

Jasně, že chci! rozzářila se Bohdanka.

Sedni si za volant, já budu měnit ventil, ty mi házej klíče.

Berieeem! A s úsměvem se chytla volantu.

No a věz, že Bohdanku rodiče odvezli z chalupy až za dvacet dní, přesně třicátého srpna, a to jen proto, že za chvíli začínala škola. Jinak by zůstala klidně i dál. Vždyť na podzim je na vesnici práce až nad hlavu!

Rate article
Add a comment