Dneska si musím všechno zapsat, protože kdyby mi to někdo vyprávěl, asi bych nevěřil. Přijdu domů poté, co se mi podařilo najít už třetí kotě, a moje žena Hana se směje tak hlasitě, až tři koťátka, která se přišla podívat na rozruch, hledají bezpečí za jejími nohami. A ta velká šedivá kočka, máma těch prcků, se vykroutila z mých rukou hned, jak je uviděla, a začala je olizovat.
Ráno mi v práci dali seznam adres jako vždycky je to jasná rutina, pár rozvozů po Praze, nějaké malé zakázky, prostě běžný den. Na okraji města máme malou základnu, deset podobných dodávek, parkoviště, místnost na svačinu a zařízení, co zapisuje příchod a odchod.
Posadím se do starého furgonu, nastartuju motor rachotí, klepe, vibruje, jako vždycky. O pauze ho vypnu a už mířím ke stolům, když slyším zvláštní zvuk odněkud zpod kapoty. Slyšelo to jako pískání řemenu nebo jakoby něco na větráku, a přitom motor vypnutý. Ostatní řidiči už sedí na obědě, ale zvědavost mi nedá popojdu, otevřu kapotu a zůstanu stát jak opařený. Tam, na hraně ventilátoru, vedle chladicí mřížky, sedí miniaturní černé kotě, celé umazané od oleje a žalostně mňouká.
Chvíli jsem měl pocit, že se mi podlamují kolena. Položím si otázku, co by se stalo, kdyby se tahle mrňavka dostala do soustrojí za provozu. Opatrně ji zvednu, stejně opatrně zaklapnu kapotu a sednu zpět do kabiny.
Doma mě čeká Hana s důraznou přednáškou:
Luboši, prosím tě, proč neprohlédneš auto před jízdou?! Co kdyby sis ho nevšiml a rozjezdil ho? Pokud to ještě jednou uděláš, radši se už domů nevracej, jasný?!
Rozpačitě se bráním, rozpaženýma rukama naznačuji omluvu, zatímco kotě spokojeně vrní v Hanině náručí a je odneseno přímo do koupelny. Z té se ozývá švitoření, laskání a zvuky polibků.
Hluboce si povzdechnu. Snažím se vybavit, kdy jsem naposledy slyšel takové něžnosti adresované sobě. Paměť mi zklamala, a tak se zvedám a vracím se do práce.
Další ráno, poučený předchozím zážitkem, zvednu kapotu nic tam není. Ale skláním se, abych zkontroloval podvozek A tam, z ničeho nic, sedí ryžo-bílý kotě! Jakmile se přiblížím, radostně mňoukne a žene se ke mně. Zvednu druhého nalezence a vzpomenu si na Haniny přísné hrozby, raději jedu domů.
Tentokrát mě Hana ani moc nepokárá. Naopak, podívá se na mě s obdivem a poznamená, že za dvacet let je to možná první opravdu rozumná věc, kterou jsem udělal.
Šikovný! pronese s úsměvem a nese kotě do koupelny za včerejším sourozencem.
Ten den mi uteče jako voda a připadám si sebejistý, spokojený. Večer se u večeře hned čtyři dva koťata se okamžitě fixují na Hanu, snaží se vyšplhat k ní na klín, škrábou, dovádějí a ona se směje tak krásně a zvonivě, jak kdysi v mládí. Pro ten smích jsem ji kdysi miloval.
Ráno opět nervózně kontroluji auto a do třetice tam sedí šedé kotě s bílými skvrnami. Přinesu ho domů.
Žena mě ten večer odvádí ke kartářce ve skutečnosti k paní Magdě, kterou všichni na sídlišti berou za čarodějku. Ta po krátké prohlídce prohlásí: dva milostné svazky, tři kletby, uřknutí. Měsíc práce a dvacet tisíc korun.
Teď už se ráno bojím k autu vůbec přiblížit. Dlouho kouřím na dvoře, sbírám odvahu a přece nakonec pod auto nahlédnu. Tam na mě kouká dospělá šedivá kočka s povislými cecíky, viditelně máma těch tří koťat.
Co jsem zase provedl? ptám se rezignovaně.
Kočku vezmu do kabiny, ona vydá mňoukavý pozdrav a elegantně skočí dovnitř.
Když doma otevřu dveře a nesu maminku-kočku, Hana se směje, až má slzy v očích, a koťata se schovávají za její nohy. Kočka spatří svá mláďata, hned je začíná čistit.
Stojím opodál, sleduji to vše s překvapením a ptám se:
Co to dělá?
Ale Luboši, ty naivko! směje se Hana. A to ti ještě nedošlo? Prostě usadila svoje děti i sebe našla vám domov.
Pohladí kočku po boku a kroutí hlavou:
V životě jsem takový způsob nezažila. To je opravdu kočičí strategie.
Koncem týdne mě Hana posílá na ryby. Nejprve se divím, pak mi klesne brada a zůstanu zírat.
Jedˇ, jedˇ, já zvu kamarádky, tak ať nám tu nepřekážíš.
Rezignovaně přikývnu, nejsem si jistý, jestli by mělo být radostí nebo smutkem. Ale je jasné, že moje slovo už nikoho nezajímá.
Než vyrazím, Hana mě políbí.
Vždycky jsem věděla, že jsi úžasný.
Na prahu se rozhlédnu kolem.
Pane Bože, jak tu je krásně, šeptám, a proč jsem si to dřív nevšiml?
Ptáci zpívají venku i uvnitř jako by se ve mně něco rozjasnilo.
Kamarádky se scházejí, každá s vlastní lahví a něčím k zakousnutí. Uprostřed stolu se usadí velká šedivá kočka-máma. Ženy nalévají sekt a připíjejí:
Na moudrou paní domu, která dokázala zajistit dětem i sebe!
Později už nikdo neví, který přípitek je na řadě. Kočka se pohodlně rozvalí na ubrusu, šťastně přivírá oči, cítí se doma.
Na gauči spí tři koťata, přitulená a spokojeně oddechují.
Tak k čemu to celé směřuje? Jednoduchý přípitek:
Ať mají chytré ženy i jejich muži zdraví a ať je jim dáno štěstí žít spolu.
To samé přeji i vám všem.