Já a moje snoubenka Eliška se moc milujeme. Je nám dvacet let. Kamarádíme se už od čtvrté třídy a od šesté jsme byli už spolu v páru. Ve velmi mladém věku se nám narodil syn.
Samozřejmě, to nebylo to, co od nás rodiče očekávali. Ale stalo se. Náš syn je pro nás opravdová radost! Dnes slaví své třetí narozeniny. Máme svůj vlastní byt a já se rozhodl, že si Elišku vezmu za ženu.
Na svatbu jsme pozvali asi stovku hostů. Většina z nich jsou příbuzní z různých koutů republiky. S některými nemáme zrovna pevné vztahy, ale taková událost je vzácná a byla by škoda se nepotkat.
Jakmile jsme všem oznámili chystanou svatbu, moje maminka nás začala přesvědčovat, že bychom měli syna nechat doma s chůvou, místo aby šel s námi.
Musíš myslet na jeho pohodlí, na jeho bezpečí, a nechceme nikoho zatěžovat. Každý si chce užít, odpočinout si. Pořád dohlížet na dítě je náročné. Stejně je ještě malý, nerozumí ničemu.
Já i Eliška jsme si byli jistí, že náš syn by měl být součástí tak důležitého dne v našem životě. Tento okamžik už nikdy nebude. Teta Jana, sestřenice maminky, souhlasila, že se během obřadu o syna postará. Takže se nemusíme ničeho bát. Rodina bude mít klid a pohodu.
Jen maminka se chovala zvláštně, chodila po bytě a naříkala, že syn nemá na svatbě co dělat. Po čase jsme přišli na to, proč nechce, aby byl vnuk na naší svatbě.
Ukázalo se, že naši rodiče se rozhodli nikomu o našem dítěti neřikat. Teď nevěděli, jak celou věc vysvětlit rodině. Styděli se, že se pravda ukáže.
Maminka říká, že by to pro ni byla ostuda kdyby se zjistilo, že jsme měli dítě před svatbou. Takhle mladí rodiče není úplně obvyklé. Lidi se tomu smějí. Není potřeba lidem říkat pravdu a dělat z toho poprask.
Nejspíš maminka se víc bojí toho, jak by se na ni příbuzní dívali. Občas se jich optali, ale odpovědi byly vždy vyhýbavé.
Byl jsem na ni moc rozzlobený. A ona si to brala osobně.
Teď se cítím trapně, připadám si, jako by bylo špatné, že jsme rodiči tak brzy. S rodiči jsme o tom mluvili mockrát. Já pořád trvám na svém, oni na svém.
Ti, co by nás měli nejvíc podpořit, byli proti nám. Maminka mi dokola tvrdila, že když ji neposlechnu, už pro ni nebudu synem. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového zažiju.
V životě se ale ukáže, že být sám sebou je důležitější než názor okolí. Nemá smysl žít podle očekávání druhých. Rodina a upřímnost jsou hodnoty, které by měly stát na prvním místě.