Nechci pozvat své rodiče na svatbu.

Dobré zprávy

Hele, chci ti vyprávět něco docela osobního. Já a moje snoubenka, Vendula, jsme fakt hodně zamilovaní. Oba nám je dvacet. Znám ji už od čtvrté třídy, jsme nejlepší kámoši od malička, a v šestce jsme spolu začali chodit. Měli jsme syna ještě docela brzy.

No jasně, rodiče si asi představovali trochu jinou budoucnost, ale prostě se to stalo. Náš kluk je pro nás poklad! Dneska mu jsou už tři roky. Máme vlastní byt tady v Praze, a já jsem se konečně rozhodl požádat Vendulu o ruku.

Svatbu plánujeme fakt velkou, pozvali jsme asi sto lidí. Tak půlka jsou příbuzní z různých koutů Česka. Se spoustou se moc nestýkáme, ale taková příležitost se nesmí propásnout, víš jak.

Hned, jak jsme všem oznámili svatbu, moje máma začala navrhovat, že by bylo nejlepší syna nebrat, že by měl zůstat doma s chůvou. Prý ať myslíme na jeho pohodu, že ho nemáme obtěžovat cizím prostředím a lidem, že se každý chce bavit a ne starat se o dítě. Prý ať si to užijeme bez něj, že je ještě malý, stejně z toho nic nemá.

Ale já i Vendula si stojíme za tím, že náš syn musí být s námi, vždyť je to přece naše svatba moment, který se už nebude opakovat! Teta Alena, mámina ségra, nám nabídla, že ho na obřad klidně pohlídá, takže je to vyřešené. Rodina do toho nebude muset zasahovat a všichni budou v klidu.

Jen naše máma pořád hrotí, že by na svatbě neměl být. Po nějaké době mi to došlo, proč s tím tak dělá. Ona s tátou se rozhodli, že nikomu o našem klukovi neřeknou celé rodině to schovávali. Teď vlastně nevědí, jak to všem vysvětlit. Stydí se, bojí se, že pravda vyjde najevo.

Pro ni by to byla ostuda, že jsem měl dítě ještě před svatbou. Prý se tomu lidi smějí, není to tu úplně běžné, nechce, aby se to vědělo. Táta jí v tom vlastně přitakává, kontaktovali pár příbuzných, ale nikdo jim nepotvrdil, že by to někdo věděl.

Byl jsem na ni fakt naštvaný, a ona na mě taky. Je to takové blbé, cítím se, jako bych něco provedl nebo porušil nějaké pravidlo. S rodiči jsme to řešili několikrát, já si ale trvám na svém a oni na svém.

Nejbližší mi vlastně vůbec nepomohli. Máma mi dokonce řekla, že pokud ji neposlechnu, už nebudu její syn. Nikdy jsem si nemyslel, že něco takového zažiju, fakt mě to vzalo…

Rate article
Add a comment