Není náhodou české přísloví: „Když Bůh dá dítě, postará se i o jeho zajištění.“

Dobré zprávy

Já sám pocházím z dětského domova rodiče mi zemřeli, neměl jsem žádné příbuzné a tak jsem skončil v ústavu. Když mi bylo osmnáct, odešel jsem hned pracovat. Na školu jsem neměl peníze. Nebyl jsem nikdy líný a žádná práce mi nebyla cizí. Pak jsem potkal Janu, zamilovali jsme se do sebe a začali spolu bydlet v Praze. Náš vztah byl klidný, nehádali jsme se, navzájem jsme si pomáhali.

Jana mě však nikdy nechtěla vzít za manžela a já jsem toužil mít vlastní rodinu, kterou jsem sám nikdy nepoznal. Po čtyřech letech společného života Jana otěhotněla. Jakmile to zjistila, utekla. Nechala mi jen vzkaz, kde psala, že nechce mít teď dítě, a že její rodiče mi pošlou peníze, abych se dítěte zbavil.

Ano, peníze opravdu přišly, ale já věděl, že své dítě zabít nedokážu. Ať už by bylo jakkoli těžké, raději budu dřít a zkusím to zvládnout.

Jednou mě sousedka viděla s rostoucím břichem a řekla mi:

– Říkala jsem ti, že s děvčetem bys měl bydlet až po svatbě. A co budeš dělat teď? Co si počneš jako svobodný otec?

Tyhle řeči mě hodně zabolely. Opakovaně mi dávala najevo, že se jí to nelíbí.

Pak to bylo opravdu náročné během Janina těhotenství jsem pracoval ještě víc než předtím. Naštěstí vedoucí v práci měl pro mě pochopení a dal mi i něco navíc. Nikdy by mě nenapadlo, že mi časem začnou pomáhat naprosto neznámí lidé.

Jedno odpoledne někdo zazvonil u dveří. Přede mnou stála paní s taškou. Ukázalo se, že sousedka požádala ostatní z domu, ať mi pomůžou každý přinesl něco. Maminky mi donesly kupu věcí na dítě, hračky i oblečení. Později se ukázalo, že i starý pán co zametal dvůr, nám pravidelně dával pár korun, aby podpořil mě i mého syna.

Nikdy jsem si nemyslel, že když budu v nesnázích, nejvíc mi pomohou cizí lidé. Chvála Bohu, dokonce i paní domácí mi snížila nájem. Díky téhle pomoci mnoha lidí jsem mohl syna v klidu přivést na svět a postarat se o něj. Celý náš dům ho pak tak trochu vychovával společně se mnou.

O mnoho let později začala Jana i její rodiče projevovat zájem syna vidět. Sama si nikdy rodinu nezaložila. Nevím doteď, jestli jí to mám dovolit…

Z toho všeho jsem pochopil, že skutečnou rodinu nemusí tvořit jen příbuzní. Někdy vám rodinu nabídnou lidé, o kterých byste to nikdy nečekali. A právě jejich pomoc pro mě znamenala nejvíc na světě.

Rate article
Add a comment