Vzali jsme na dovolenou švagrovou a její dítě. Litovali jsme toho tisíckrát. A to nejurážlivější bylo, že nám problémy nezpůsobovalo dítě, ale samotná švagrová.

Dobré zprávy

Já a můj manžel jsme se každoročně vydávali na dovolenou k moři. Už několik let jezdíme k moři s partou našich kamarádů, samozřejmě každý svým autem. Jsme tak trochu dobrodruzi vždycky si někde na pobřeží najdeme flek, rozložíme stany a slavnostně zahájíme sezónu samostatných loveckých a sběračských dovedností. Přes den se rochníme ve vlnách, opalujeme se nebo se vrtáme v domácích povinnostech. Po západu slunce sedíme u táboráku, někdo vyloudí nějaký ten akord na kytaru, popíjíme suché moravské víno a tváříme se jako borci přežití.

Letos se k nám přidala švagrová Markéta. Dorazila i se svým dvouapůlletým synem Honzíkem. Oba se nám doslova nasáčkovali ke mně a manželovi pod stan buď ber, nebo nech být.

No, bohužel jsme na to kývli. Bez mučení přiznávám, že žádný průšvih nám nepřivodil malý, ale sama Markéta. A začalo to už na cestě. Markéta si musela dělat pauzu skoro každou hodinu. Prý je znavená a potřebuje se pořádně protáhnout. Takže jsme dojeli až ve chvíli, kdy naši kamarádi už dávno stavěli hrady z písku, měli stan postavený a stihli si i zaplavat. Paráda. Přijeli jsme a rozehrálo se druhé dějství. Markéta dostala hysterický záchvat: Tady rozhodně bydlet nebudu!

Jak to? Vždyť jsme říkali, že jedem na divoko! Vysvětlovala jsem.
Já myslela, že na divoko znamená, že si sami najdeme ubytování, ne že budeme něco hledat přes agenturu a bydlet v hotelu.
Proč jsi myslíš, že vezeme spacáky a stany? zavrčel můj manžel.
Myslela jsem, že jste jen jakože výletníci!

Takže jsme jí museli zařídit pokoj v penzionu. Potom se brácha musel obracet naruby, aby ji dovezl do penzionu, zpátky, a večer zase naopak. A nejen to! Takhle ji vozil i do kavárny nebo na trh, případně hlídal Honzíka, když se Markéta rekreovala po své poctivé práci.

Mimochodem, o dítě jsme se starali všichni. A Honzík, narozdíl od své maminky, byl naprosto v klidu: poslouchal, běhal okolo, cákl se ve vodě, snědl, co před něj postavíte, a v poledne spokojeně chrněl ve stanu. S jeho mámou to bylo horší… Příští rok tedy Markétu rozhodně brát nebudeme. Ale kdyby se rodiče zeptali, Honzíka bychom s radostí vzali znova je to prostě borec sám o sobě.

Rate article
Add a comment