Moje maminka je teď už 89letá. Před dvěma lety se ke mně přestěhovala, víš? Každé ráno ji slyším, jak vstává kolem půl osmé. Potom tiše povídá své staré kočce, kterou pojmenovala Žofka, a dává jí snídani. Hned poté si připraví svoji snídani, sedne si s hrnkem kávy na slunečný balkon a pomalu se rozjíždí.
Když už je úplně vzhůru, vezme mop a projde celý byt, máme tu asi 240 metrů čtverečních říká, že to je její každodenní pohyb. Pak, když má náladu, něco uvaří, uklidí kuchyň nebo si zacvičí svoji rutinní rozcvičku.
Odpoledne má svůj kosmetický rituál, který neustále mění. Občas otevře obří šatník opravdu luxusní, skoro až jako sbírka v galerii. Některé modely daruje mně, něco věnuje kamarádce, pár kousků dokonce prodá fakt jak nějaká podnikatelka. Občas jí říkám:
Mami, kdybys ty peníze radši investovala, dneska žiješ v samém přepychu!
Ona se jen směje:
Já si svoje oblečení užívám. Navíc, jednou to všechno bude tvoje. Tvoje sestra, chudák, na módu vůbec nemá čuch.
Abychom se trochu zabavily, chodíme pětkrát do týdne na tříkilometrovou procházku kolem rybníka za městem. Jednou za měsíc si s kamarádkami dopřeje dámský večer. Hrozně ráda čte a pořád mi šmejdí v knihovně. Každý den si telefonuje se svojí sestrou Alenou, která už má 91 let a žije v Brně, dvakrát do roka za námi přijede na návštěvu. (Mimochodem, teta pořád maká jako účetní pro soukromou firmu.)
Kromě Žofky jí největší radost dělá tablet, co jsem jí darovala k Vánocům. Čte si o svých oblíbených autorech, poslouchá zprávy, sleduje balet, operu a hromadu dalších věcí. Kolem půlnoci ji často slyším, jak si mumlá:
Měla bych už jít spát, ale YouTube mi zase pustil Pavarottiho.
Mamka s Alenou prostě vyhrály v genetické loterii. Přesto si maminka pořád posteskne:
Vypadám příšerně!
Vždycky ji chci povzbudit:
Mamko, v tomhle věku je většina lidí už dávno na druhé straněJá jí vždycky odpovím: Maminko, ty jsi krásná právě tím svým způsobem. A kdyby ses někdy cítila obyčejně, stačí ti pohled na Žofku a na ten tvůj šatník. Tam je tvoje království, tam je doma tvoje radost.
Ona se zarazí, úsměv jí přejde do něžného zamyšlení, a pak dodá: Možná to všechno jednoho dne opravdu přestanu počítat na šaty a roky ale dokud můžu ráno rozesmát Žofku, a večer poslouchat balet nebo Pavarottiho a cítit vůni kávy na balkoně, je mi svět pořád malinko otevřený.
A tak zůstává každý den malým zázrakem. Maminka si vaří další šálek kávy a já vím, že tenhle domov je plný zvědavosti, lásky a nečekaných začátků. Protože s maminkou nikdy není včerejšek naprosto stejný jako dnešek a to je to nejkrásnější, co mi kdy mohla darovat.