Zaplavují nás nejchmurnější možné zprávy, stresují nás přemrštěné účty za domácnost… Obklopují nás zlobivé děti nebo nás obtěžují nároční rodiče.
O přátelích ani nemluvím. Víte, proč vám píšu?
Protože si myslím, že důvod toho všeho je jediný – neumíme odpočívat.
Neučíme se hodnotit své závazky, oddělovat dobré od špatného, a když jedeme na dovolenou, ujistit se, že jsme se zcela odpoutali od všeho, co nás tíží.
Uvedu příklad svých přátel, i když takových Bulharů je pravděpodobně každý druhý.
Moje matka zemřela před devíti lety a jako dědictví po sobě zanechala velký byt. S bratrem jsme ho prodali a peníze si rozdělili. Já jsem se rozhodl investovat je do vzdělání svých dcer a on koupil velkou garáž a udělal si obchod s potravinami.
A začalo to – dneska dobrý zisk, zítra ještě lepší, a už rok nepodnikáme. On se tak naštval, že večeřel sám.
Vícekrát jsem se ho snažil uzemnit a vysvětlit mu, že tímhle tempem dlouho nevydrží, že potřebuje aspoň jednou za rok pauzu.
Přestávka
Našinec neumí odpočívat
Ale on o tom nechtěl ani slyšet. Věděl své a pořád mi říkal – ty, sestro, se mi nepleť do života, starej se o sebe.
Ano, starala jsem se o svůj, učila se o děti, ale bratr se zničil sám. V březnu dostal infarkt, zachránili ho, ale už není tak vitální jako dřív. Jeho žena a synové na podnikání kašlou, protože jsou zvyklí jen přežívat.
Jen oni, na rozdíl od mého bratra, jezdí každý rok do zahraničí. Když se ho lékař zeptal: „Hele, člověče, ty nevíš, co je to dovolená?“, můj bratr odpověděl, že dovolená je pro obyčejné lidi a on má firmu.
Včera jsem se na něj díval, sotva se držel na nohou…..
Do obchodu si najal zaměstnance, zatímco on sám leží v obýváku u televize, komentuje zprávy nebo sousedy, do všeho rýpe a během dne si zvyšuje tlak.
A stále neví, co má dělat, aby si alespoň trochu posílil zdraví. Rozčiluje se nad každým slovem, které slyší, a nad každým, kdo se mu snaží nalít do hlavy trochu rozumu. Jako by se měl dožít dvou set let.
Taky vidím, jak se chovají kolegové – jeden chodil o prázdninách do práce na 10 hodin denně navíc, aby si vydělal 400-500 leva a měl bílé peníze na černé dny.
Jiná kolegyně byla nucena zůstat o svátcích 2 týdny doma a dívat se na turecké telenovely, protože dala synovi peníze na koupi nevím jakého nového modelu telefonu.
Sousedka pod námi použila peníze vybrané za prázdniny na to, aby poslala dceru do zahraničí, protože, víte, dítě už chodilo do 8. třídy a v zahraničí ještě nebylo.
Hele, lidi, žijeme jeden život, musíme se nad sebou zamyslet. Abychom mohli pracovat, potřebujeme také odpočívat.
Děti rostou, dělají si svoje a na nás se nemusí dívat.
Na druhou stranu, rodiče, když zestárnou, je normální, že nás potřebují.
Teprve pak budeme unavení ze vší té práce a nebudeme mít sílu ani pro ně, ani pro sebe. Takový je život?