Rodiče jsou pořád zahlceni myšlenkami na své děti. Někdy jsou rodiče svými dospělými potomky i zklamaní. O dospělých dcerách bude dnešní příběh.
Příběh maminky.
Marie vychovala tři děti. Všechny už jsou dospělé a žijí si samostatně. Nejstarší syn má rodinu i práci v cizině. Jen o Vánocích pošle pohled nebo nějaké fotky. Maminka si je schovává pečlivě do šuplíku a občas k nim nostalgicky přivoní.
Moc se nám po tobě stýská, synku. Nemohl bys nás přijet navštívit? Aspoň bychom poznali vnoučata a tvou ženu, píše Marie synovi na email.
Prostřední dcera má za muže vojáka. Často se stěhují z místa na místo. Vychovávají dcerku. Občas přijedou na návštěvu. Manžel Marie si jejího zetě váží bere to jako dobrý sňatek pro jejich dceru.
Nejmladší dcera nemá rodinu. Kristýna byla vdaná, má syna, ale manžel ji opustil. Poslechla matčinu radu a přestěhovala se do Prahy, aby se poohlédla po lepším životě. Tam si našla práci švadleny v továrně a syna vzala s sebou.
Marie se rozhodla navštívit nejmladší dceru.
Zvládneš to týden beze mě? ptala se Marie svého manžela. Chci jet za Kristýnou, zjistit, jak se jí vede.
Josef doprovodil manželku na nádraží. Nebude pro ni lehké vláčet těžké tašky, ale ona chce dceři udělat radost. Hodiny se kodrcala rychlíkem druhé třídy. Tři roky dceru neviděla, proto byla šťastná, že konečně dorazí.
Mami, proč jsi nezavolala? Zrovna jsem v práci, můžu pro tebe přijít až večer na Hlavák, omlouvala se do telefonu Kristýna.
Chtěla jsem ti udělat překvapení! smála se maminka. Nevadí, tak tu na tebe počkám. Čekání bylo dlouhé, nakonec se rozhodla dojít sama.
Na prahu ji přivítal vnuk vysoký, silný, připomínal dědečka v mládí.
Ahoj, kluku můj! objala ho babička. Nech toho, prosím vykroutil se z náruče.
Proč jsi přišla tak brzo? ptala se unaveně Kristýna. Musela jsem rychle uklidit a připravit stůl na tvůj příjezd. Utekla jsem dřív z práce a začala vařit bramboračku a smažit vepřové karbanátky.
Zazvonil Mariin mobil, tak jen krátce odpověděla manželovi, že je v pořádku, že jí někdo pomohl až sem, a že už s Kristýnou společně večeří.
U stolu, když podávala talíř s polévkou, se Kristýna zeptala: Kolik karbanátků sníš? Jeden, dva?
Marie by zvládla klidně tři, jak byla unavená a hladová, ale stručně řekla: Uvidíme, prostě nějaké na stůl dej.
Nakonec se objevilo pět karbanátků na talíři. Takhle tedy vypadá slavnostní hostina, když dcera vítá vlastní matku. Marie si v duchu myslela, že asi mají málo peněz, a rozhodla se, že dceři určitě pomůže.
Během večeře se Kristýna brzy zeptala, kdy bude maminka zase odjíždět. Marie byla dotčená a řekla, že pokud je na obtíž, může odjet třeba zítra ráno.
Další celý den byla Marie sama v bytě, večer každý zalezl do svého pokoje. Vnuk šel později za kamarády, Kristýna někam ven s přítelkyněmi. Matka se cítila být na návštěvě docela zbytečná.
Marie se začala nudit. Uvědomovala si, že tu není vítaná. Když se balila, uslyšela, jak se vnuk ptá mámy: Kdy přijde strejda? Měli jsme jít na fotbal.
Až babička odjede, odpověděla Kristýna.
Marie rozrušeně sbalila své věci a potichu se vytratila ze dveří. Nechala za sebou nevyřčené sbohem. Její muž, který se na ni po týdnu těšil, ji srdečně přivítal na nádraží. Ukázalo se, že navzdory péči a lásce, jakou o děti kdysi měli, na stará kolena už je jejich děti vůbec nepotřebují.