Já a moje manželka jsme slušná rodina. Je to naše první manželství a společně jsme už 25 let. Nikdy jsme se před naší dcerou nehádali, vždycky jsme si projevovali úctu a lásku. Celkově máme šťastné manželství. Doufal jsem, že když vidí takovýto vzor, půjde v našich stopách a zvládne si sama vybudovat hezkou rodinu. Vždyť se říká, že děti jsou odrazem svých rodičů.
Tady je ale ten problém. Moje dcera se ještě nevdala, ale má přítele. Před dvěma lety mi zemřela maminka a dceři zůstal po ní byt v Brně. S manželkou jsme se rozhodli, že ho dáme dceři. Teď nám oznámila, že už tam bydlí se svým přítelem.
Nezlobí nás, že má vztah a vlastní život. Jenže ten její přítel je opravdu hrozný. Neudělá doma vůbec nic, nepomůže s žádnou chlapskou prací. Když je potřeba opravit kohoutek nebo vyměnit žárovku, dcera okamžitě volá mně. Ptal jsem se jí už několikrát, proč její přítel nic neudělá vždycky mlčí. Jen pořád slibuje, že “to začne dělat”. Zatím se ale nic nezměnilo.
A nedávno jsme zjistili, že je nezaměstnaný. To znamená, že do domácnosti nepřináší ani korunu a všechno platí dcera. Má dvě práce, aby je oba uživila. Mně vůbec nepřipadá, že by jí ten chlap opravdu miloval nebo se o ni staral.
Řekl jsem jí, že je to špatná volba. Ale je jí to jedno. Myslí si, že se on změní a všechno bude v pořádku. Ona ho opravdu miluje. A já miluju svou dceru a trhá mi to srdce.