Můj manžel přišel včera z práce a byl nějaký zvláštní.
Ptala jsem se ho na svatbu a hned sklopil oči. Řekl, že na svatbu pojede sám…
A co já? byla jsem překvapená.
Můj manžel mi odpověděl: Miláčku, v lednu jsem dostal prázdnou výplatu. Tak asi pojedu na svatbu bez tebe. Ty se postarej o dítě. Nic špatného se nestane. Odjedu na tři dny, musím bydlet v hotelu a něco jíst. A samozřejmě musím koupit svatební dar.
Jsme mladá rodina. Bydlíme v jednopokojovém bytě, který nám dala moje tchyně. Jsem na rodičovské. Dcera má téměř dva roky. Do práce nespěchám, nemám s kým ji nechat. Tchyně nám poskytla byt, takže jak se říká díky za to.
Moje máma se stará hlavně o sebe, pracuje navíc. Hned mi oznámila, že kdybych neodkladně potřebovala hlídání a šla do práce, určitě přijde. Ale abych si koupila nové šaty a nechala si obarvit vlasy, to nehrozí. V takovém případě by mi dítě nepohlídala.
Moji mámu znám velmi dobře. Mimochodem, každý rok létá do ciziny. Navíc většinu víkendů tráví v kosmetických a masážních salonech.
V naší rodině dosud nenastaly žádné zásadní komplikace. Když je manžel doma, mohu si dělat své věci. Pravda, manžel z toho není nadšený a pouští mě ven jen zřídka a na krátkou dobu.
A pak přišla pozvánka na svatbu.
Mladší bratr mého manžela se rozhodl oženit. Měli jsme jet do jiného města na tři dny. Takže jsem šla za mámou a prosila ji, aby zůstala u své vnučky. Vždyť svatba je významná událost. Jsou to jen tři dny. Navíc moje dcera je klidné dítě, nepláče a nevzteká se.
Máma dlouho odmítala, ale nakonec si povzdechla a vzala si tři dny volna. Byla jsem nadšená. Dva roky jsem byla doma s dítětem, aspoň na svatbě si trochu odpočinu…
Jenže mé sny se zhroutily po oznámení manžela.
Pro mě to měla být důležitá příležitost. Rok jsem kojila a téměř nevycházela z domu. Nakonec nikdo nechtěl dceru hlídat. Manžel často chodil na firemní akce a služební cesty.
Je pravda, bratrovu snoubenku moc neznám. Viděla jsem ji jen na fotce.
Byla jsem hodně smutná. Manžel mě však nebyl schopný pochopit. Myslel si, že je vše v pořádku.
Hele, miláčku, především tvá máma není nadšená, že by měla naši dceru hlídat u sebe doma. Ať si odpočine, a ty zůstaň. Proč dělat někomu nepříjemnosti? Pokud tam nechce být, nemá tam být. Moji rodinu vlastně vůbec neznáš. Jaký smysl má ta cesta pro tebe? Tvoje místo je doma, máš se starat o dceru. Já jedu a vrátím se.
A tak jsem si řekla, že nikdo nikam nepojede. Proč by měl manžel rozhodovat, co mám dělat já?
Co si myslíte, kdo má v této situaci pravdu?
Podle mého jsou matka a manžel trochu drzí. Samozřejmě, babička není povinná vnučku hlídat, ale mohla by myslet nejen na sebe, ale i na svou dceru.
A manžel své ženě nerozumí. Věnovala dceři tolik času. A ona si potřebuje odpočinout.
Měl by to pochopit, pokud má svou ženu opravdu rád
Dívka v této situaci je opravdu smutná. Je úplně závislá na manželovi. Nemá nikoho, kdo by jí pomohl.
Ráda bych slyšela, co si o tom myslí ostatní. Doufám, že dívce se podaří problém vyřešit a sdělit svůj názor manželovi.
Milé ženy, nezapomínejte, že máme svobodnou zemi! Můžete vyjádřit svůj názor, nic se nestane. To není o tom, že by si manžel hned zažádal o rozvod, pokud žena řekne svůj požadavek. A i kdyby, znamená to, že city nejsou opravdové. Měli bychom se navzájem respektovat a snažit se dělat jeden druhého šťastným.