Když přišla Tereza pro svého syna do školky, Adam se jí vrhl kolem krku a dychtivě jí pošeptal do ucha:
Maminko, maminko, pojďme si vzít babičku Tomáškovi domů!
Cože? Jakou babičku? O čem to mluvíš? nechápala Tereza. Rychle se oblékni, čeká nás v autě táta.
Tu babičku tam! Adam ukázal prstem na starší paní, která pomalu odváděla nějakého chlapečka ke vchodu. Tomáškova! Říkám ti to.
Neříkej hlouposti. To není naše babička.
No a co? zaúpěl Adam. Řekni jí, ať je i moje babička. Prosím.
Vždyť máš svoje vlastní babičky. A hned dvě. Na co další? A dost fantazírování. Oblékni si kalhoty.
Ale mami Adam udělal nešťastný obličej a začal si natahovat teplé kalhoty. Moje babičky nejsou správné babičky. Ale Tomášek má správnou. Opravdovou.
Jak to, že tvoje babičky nejsou opravdové? nejistě se usmála Tereza. Jsou to opravdové babičky! Vždyť nás s tátou porodily, ne jako tahle, ta Tomáškova.
A co má být? Syn se díval na maminku sklesle. To že někoho porodily, z nich ještě dělá babičky? Ale opravdovými se nestaly.
Co to povídáš? Ty jsi přece náš syn, takže naše mámy jsou automaticky tvé babičky!
Já ale nechci, aby byly automaticky! Chci, aby byly opravdové, nedal se kluk.
A co to znamená? Jak mají vypadat ty opravdové?
Jako Tomáškova babička.
A čím se Tomáškova babička liší od těch tvých? Nějak tě nechápu, Adámku.
No, Tomáškova babička dovoluje, aby na ni volali babi, začal vysvětlovat Adam. Jedna moje babička chce, abych jí říkal paní Zdeňka, a druhá mne kárá, když na ni na hřišti zavolám babičko nahlas!
Kárá tě?
No jo. Říká jaká já babička? Ještě jsem mladá! Nedělej mi ostudu před sousedy!
To ti říká moje máma?
Jo. A ještě řekla, že těžko zvládá, když ji pořád nutíš hlídat mě. Ale Tomáškova babička o Tomáškovi říká, že je pro ni to nejvíc v životě. Já bych taky chtěl být něčí nejlepší v životě.
To přece není možný, že to moje máma řekla… Tereza se na Adama podívala smutně a už ne tak přísně řekla: Tak pojď, oblékni se, ať táta nezačne mít starosti. A babička Zdeňka, ta tě taky kárá, že jí říkáš babi?
Ona nekárá, pronesl zachmuřeně Adam. Jen nereaguje, když jí tak řeknu. Ale když jí řeknu Zdeni, tak mě pochválí. A mami, proč moje babičky neumí vařit správné jídlo?
Cože? Tereza vykuleně zírala na svého syna. Jak to myslíš? Vždyť ti babičky dávají to nejlepší, když jsi u nich!
Ale kdeže sykl Adam. Salám, knedlíky, bramborový salát To snad je nejlepší jídlo?
A co by sis přál?
Lívance.
Lívance? nechápala máma.
No jo. Nebo vdolky. Dnes Tomáškova babička říkala: Až přijdeme domů, udělám ti horké vdolky se zakysanou smetanou a džemem. Vzpomínáš, jak jsme v létě vařili vlastní švestkový džem? Tomášek byl celý šťastný a přitakával. Ale my jsme s babičkami nikdy žádné džem nevařili.
Jejda, Adámku, maminka se láskyplně podívala na svého kluka. A chceš, abychom dneska spolu pili čaj s džemem? Zastavíme se v Albertu a koupíme nějaký.
To ne Koupenej není dobrý
A to víš jak?
Už jsem babičkám říkal Stejně koupily.
A prosil jsi někdy, aby ti upekly lívance?
Jo Adam smutně navlékal bundu. Říkaly, že je to na dlouho. Odvedly mě na palačinku do kavárny. Ale tam jsou studené a marmeláda přeslazená. Ale Tomáškova babička říká, že lívance z pánve jsou to nejchutnější na světě.
To teda jsou zasnila se Tereza, chytila Adama za ruku a vedla ho z budovy. Ty mi taky kdysi dělala babička.
Když šli ke stojícímu vozu, kde už čekal Adámkův táta, Tereza vytočila číslo na kamarádku.
Lucko, jsi doma? zeptala se opatrně.
Jo, co je?
Můžu tě o něco poprosit? Hlavně se nesměj.
Copak se děje?
Chlubila ses, že umíš výborné vdolky. Tvůj kluk prý sní celý plech
No a?
Dej mi recept Když se Lucka rozesmála, Tereza vykřikla: Slíbila jsi, že se nebudeš smát! Potřebuju ho vážně
Přijeď, já tě naučím. Ať si hned zkusíš hníst těsto.
Teď nemůžu, vybírám syna ze školky, manžel čeká v autě.
Tak přijeďte všichni. Alespoň se ti naši kluci poznají. Těším se, čekám!
Druhý den si Tereza vzala v práci volno, přijela za svou mámou a začala ji učit péct lívance. Máma chvíli fňukala a něco povídala o moderním životě seniorek, ale Tereza rozhodně řekla:
Mami, jestli ti překážíme, už ti Adama nikdy nepřivedu. Víš vůbec, co je rozdíl mezi opravdovou a ne-opravdovou babičkou? A proč jsi nikdy v létě nedělala marmeládu? Vždyť už máš vnuka!
Máma chtěla něco jízlivého odpovědět, ale při pohledu na Terezinu vážnou tvář zůstala raději zticha. Pro jistotu.