Dejte nám klíče od vaší chalupy, budeme tam bydlet: Manželé pozvali přátele na návštěvu, aniž by tuš…

Dobré zprávy

Podej nám klíče od chalupy, budeme tam chvíli bydlet,
manželé pustili své přátele přenocovat, aniž by domysleli následky.

Pamatuji si ten rok, kdy paní matka Pavla onemocněla krátce před Vánocemi, takže s jeho ženou Miladou zůstali doma. Nový rok oslavili v úzkém rodinném kruhu, tichý, téměř zapomenutý večer. Jejich přátelé, Bohumila a Vojtěch, byli zklamaní, že Pavel a Milada nedodrželi slib společného pobytu na chalupě v Orlických horách. Tehdy ovšem nemohl nikdo tušit, že paní Věra zrovna na svátky ulehne s horečkou.

Miladu užíralo svědomí, že je tak zklamala, a ještě víc, když jí druhého ledna volala Bohumila, naříkající, jak příšerně prožili Silvestra v mrňavém bytě se Vojtěchovou matkou. Milada cítila, že musí poradit nebo pomoct, přestože sami měli své starosti.

Představ si to, Kája zaskočila k nám hned 31. prosince v jejím bytě prý nefunguje topení! Teď se uvelebila u nás s Vojtou až do konce svátků, dokud správce neopraví trubky. Já už nevydržím, kvůli té ženské se rozvedu, bědovala Bohumila.

To mě mrzí, ale Věra má teď těžké dny, je jí opravdu nedobře, přiznávala Milada. Kdybych mohla jakkoliv pomoct, ozvi se mi.

Bohumila se chvíli odmlčela a pak nenápadně navrhla: Víš, Mil, mohla bys mi opravdu pomoct.

Jak? zeptala se Milada.

Dej nám klíče od vaší chalupy! S Vojtou bychom odjeli a nechali tu jeho matku samotnou. Aspoň na pár dní.

Milada se zamyslela. Bylo jí Bohumily líto, ale netušila, jak se na to bude dívat manžel Pavel. Chalupa sice byla společná, ale podle papíru patřila jemu.

Nevím, Bohumilo… Musím se zeptat Pavla.

Rozumím. Ale slibuju, budeme opatrní.

Tam je určitě vánice, silnice je zasněžená… Traktor jsme nevolali, pochybovala Milada.

Máme terénní vůz, zvládneme to.

A kotel jsme dlouho nekontrolovali

Neboj, Vojta se vyzná, léta se staral o kotle. Všechno opravíme, když bude třeba.

Milada nakonec souhlasila, slíbila, že se s Pavlem poradí. Večer přednesla jeho stanovisko:

Myslíš, že je to dobrý nápad? ptal se opatrně Pavel.

Nejsem si jistá. Ale byli jsme domluvení, jenže teď je tu tvoje maminka.

Když už, tak ať si poradí sami. Jen ať nás moc neotravují, řekl Pavel nakonec.

Bohumila dostala klíče a byla vděčná: Ozvu se, o všem tě budu informovat.

Cesta do hor trvala přes tři hodiny. Chalupa stála stranou, klidná, obklopená hlubokým sněhem. Bohumila a Vojta se v závěji s autem zarazili a museli o pomoc volat Pavla a Miladu.

Co teď? ptali se roztrpčeně.

Vraťte se. Třetího ledna nikdo silnici neprohrne, svátky, vysvětlovala Milada.

Ne! Přece jsme sem nejeli zbytečně. Ve vsi prý znáte traktoristu, ne? nedala se Bohumila.

Ano, pan Kubíček. Prohrnuje cestu.

Dej mi jeho číslo.

Milada ho poslala. Za chvíli volala Bohumila znovu.

Nezvedl mi to, ať mu Pavel zavolá, cizí čísla nebere!

Pavel nakonec slíbil, že zařídí, a Kubíček poslal traktor během hodiny. Celý den ale byla Milada nervózní Bohumila volala stále, ptala se, kdy přijede traktor, doslova vyžadovala odpovědi. Milada se cítila jako na trestné lavici.

Traktor nakonec přijel, prohrnul těžkou cestu. Vojta musel rozházet sníh od branky až ke dveřím a dostali se konečně dovnitř chalupy. Baterie však netopily dost, bylo třeba nastavit kotel. Vojta se v něm ztrácel, neustále opakovaně volal Pavlovi. Dlouhé dvě hodiny mu na dálku vysvětloval, jak se starý kotel ovládá.

To jsem ještě neviděl, asi je už pamětník, huhlal Vojta.

Hlavně, že topí, utrousil Pavel. Tušil, že trable tím nekončí.

Bohumila dál volala kde je pánev, kde deka, proč je v chalupě zima. Nakonec s Miladou a Pavlem vypnuli mobily, aspoň na noc si chtěli odpočinout.

Ráno byly telefony plné zmeškaných hovorů. Rychle zpátky volala Milada, Bohumila vzala telefon nevlídně:

Kde jste byli?!

Spali jsme.

Byl problém! V sauně bylo cítit kouř, málem jsme vyhořeli!

Proboha

No jo, kdo staví takové pece!

Co se stalo?

Měla jsi říct, že je na kouřovodu uzávěr! Bohumila jí nadávala. Naštěstí Vojta si včas všiml.

Promiň, nečekala jsem, že půjdete do sauny první den. A vůbec

Co? My jsme hosté, to víš. Saunu máme, proč ji nevyužít? Sněhu jsme se tam prohrabali jak muly.

Klidně se saunujte, odvětila zmatená Milada.

Taky jsme nenašli gril.

Ten starý se rozpadl.

A neřekla jsi mi to?! Jak mám dělat špízky na novoroční oběd? Bohumila byla pořád nespokojená.

Nevím, řešte to sami. Jen nám chalupu nezapalte, ukončila Milada hovor. Chování Bohumily se jí vůbec nelíbilo.

Co zas? ptal se Pavel.

Další katastrofa Milada mu vše převyprávěla.

Vojta u nás v létě byl, uzávěr na kouřovodu znal, tak ať si nestěžují. Gril není naše starost. Jestli chtějí špízky, ať si koupí jednorázový v obchodě ve vsi. Ať si poradí.

Přesně to Milada Bohumile v dalším hovoru řekla. Po této výměně Bohumila přestala Miladu vytrvale kontaktovat. Zřejmě pochopila, že jí už nemá sílu být trvalou podporou.

Nějak o nich neslyšíme, nadhodil Pavel další den.

Bohumila napsala jen stručnou zprávu, že je vše v pořádku.

Přátelé svěřili chalupu Bohumile a Vojtovi a zapomněli na jejich existenci. Na konci svátečních dnů se paní Věra začala uzdravovat.

Měl bys zajet na chalupu pro klíče a podívat se, jak to tam vypadá, navrhla Milada.

Dobře, zítra ráno jedem, vrátím se večer. Podívám se na dům i saunu.

Pavel odjel, Milada zůstala s nemocnou paní Věrou.

Dala vědět Bohumile a Vojtovi. Očekávala klidné předání, ale Pavel se vrátil nabručený, nechtěl o ničem mluvit. Druhý den jí Bohumila zazvonila u dveří se zvláštní věcí.

Kája už poslouchá sama v bytě? zeptala se Milada.

Naštěstí ano. Vše opravili a už odjela.

Výborně. Tak přijdu za hodinou, slíbila Milada, Pavel o návštěvě nevěděl, téma přátel mu zjevně vadilo.

V bytě Bohumily se vše ozřejmilo. Bez dlouhých řečí jí podala papírek:

Zde máš vyúčtování.

Cože?

Seznam, co jsme koupili: práce traktoristy, elektrická lopata, gril, uhlí, podpalovač, rošt, tři žárovky a aromatické oleje do sauny.

To jsme pořídili během vašeho pobytu.

A proč mi to ukazuješ?

Necháváme vám to, a tak je fér podělit se o náklady.

Milada vyprskla smíchy: To myslíš vážně?

Jistě! Nebýt toho, že tam chyběl gril, nemusela jsem ho koupit i s příslušenstvím. Bez pořádné lopaty bychom nekupovali elektrickou. Traktorista měl být domluvený předem my platili zbytečně benzín! O šamponu v sauně ani nemluvím, všechno jsme museli pořídit.

Bohu, asi to přeháníš. Chalupa není hotel, šampony si nosíme. Lopatku i gril jste si koupili vlastně pro sebe. Aromatické oleje, uhlí, rošt také. Nechci platit za silnici, na sníh jsme zvyklí a většinou je to v ceně. Žárovky alespoň jsou užitečné, za ty zaplatím, Milada jí podala bankovku na 380 korun, usmála se a odešla. Na Bohumily volání už neodpovídala.

A aby nebyli v dluzích, s Pavlem dojeli na chalupu, sbalili věci přátel a poslali je kurýrem Bohumile.

Paní Věra se mezitím uzdravila a Pavel s Miladou začali znovu jezdit na chalupu. Bohumila s Vojtou už tu příležitost nedostali. Od té chvíle se jejich přátelství vytratilo, a Milada s Pavlem už nikdy nikoho do svého domu nepustili.

Starali jsme se, chtěli jsme udělat radost a oni? Nevděčníci! stěžovala si Bohumila manželovi, když zkoušela Miladě ještě naposledy volat. K elektrické lopatě už neměla zájem, ale na reklamaci potřebovala účtenku, kterou omylem nechala na chalupě u přátel.

Tak to tehdy bylo. Svátky skončily, sníh roztál, ale já na ten příběh nikdy nezapomněla.

Rate article
Add a comment