Včera jsem dala výpověď – bez žádosti, bez dvoutýdenní lhůty. Jen talíř s dortem na stůl, kabelku do…

Dobré zprávy

Včera jsem dal výpověď.
Bez papírování. Bez dvoutýdenní výpovědní lhůty.
Prostě jsem položil na stůl talíř s dortem, vzal tašku a odešel z bytu své dcery.
Mou zaměstnavatelkou byla moje vlastní dcera Eliška.
Moje mzda, jak jsem si myslel celá ta léta, byla láska.
Ale včera jsem pochopil: v ekonomice naší rodiny nemá moje láska žádnou hodnotu vedle nového tabletu.
Jmenuji se Anna. Je mi 64 let.
Podle papírů jsem důchodce, bývalá zdravotní sestra, žiju v malém domku na okraji Prahy.
A ve skutečnosti jsem řidič, kuchař, uklízeč, domácí učitel, psycholog a pohotovostní záchranka pro dvě vnoučata: Matěje (9 let) a Davida (7 let).
Jsem taková ta vesnická babička.
Známé pořekadlo: Dítě vychovává celá vesnice?
V dnešní době tou vesnicí často bývá jedná unavená babička, která žije převážně na kávě, kapkách na uklidnění a lécích proti bolesti.
Eliška dělá v marketingu.
Její muž Petr pracuje ve financích.
Jsou to slušní lidé. Tedy, aspoň jsem se v tom snažil přesvědčit.
Pořád nestíhají, pořád pospíchají. Školka drahá. Škola složitá. Kroužky ještě horší. Když se narodil Matěj, dívali se na mě jako tonoucí na záchranný kruh.
Mami, na chůvu nemáme, brečela tehdy Eliška. A cizím nevěříme. Jenom tobě.
A já kývl.
Nechtěl jsem být na obtíž.
Tak jsem se stal oporou.
Můj den začínal v 5:45.
Jel jsem k nim, vařil kaši ne tak ledajakou, ale správnou, protože David nesní rychlou. Chystal jsem děti. Vozil je do školy. Vracel se domů umývat podlahu, kterou jsem nezašpinil, a WC, které jsem nepoužíval. Pak znovu škola, kroužky, angličtina, fotbal, domácí úkoly.
Jsem babička režimu.
Babička ne.
Babička pravidel.
A pak je tu ještě Jana.
Jana maminka Petra.
Bydlí v novém bytě u Vltavy. Lifting, nový vůz, cestování.
Vnoučata vidí dvakrát do roka.
Jana neví, že má Matěj alergii.
Neví, jak uklidnit Davida, když brečí kvůli matematice.
Nikdy nečistila zvratky ze sedačky v autě.
Jana je babička ano.
Včera měl Matěj deváté narozeniny.
Připravoval jsem se několik týdnů. Peněz mám málo, ale chtěl jsem dát něco opravdového. Tři měsíce jsem mu pletl těžkou deku, protože špatně spí. Vybral jsem jeho oblíbené barvy. Dal jsem do toho všechno.
A upek jsem poctivý dort žádná směs z pytlíku.
V 16:15 někdo zazvonil.
Jana vpadla dovnitř jako uragán voňavá, učesaná, s taškami.
Kde jsou moji chlapci?!
Vnoučata ke mně doslova ani nedoběhla, hnala se k ní.
Babičko!
Sedla si na gauč a vytáhla igelitku s logem.
Nevěděla jsem, co máte rádi, tak jsem vzala to nejnovější, povídá.
Dva herní tablety. Ty nejdražší.
Bez omezení, mrkla. Dnes jsou moje pravidla!
Děti ztratily rozum. Na dort zapomněly. Na hosty taky.
Eliška s Petrem zářili.
Mami, tohle jsi přehnala řekl Petr, naléval jí víno. Hrozně je hýčkáš.
Stál jsem s dekou v rukách.
Matěji… mám pro tebe taky dárek… a dort je hotový…
Nezvedl oči.
Teď ne, babi. Dělám level.
Vždyť jsem to pletl celou zimu
Vzdychl:
Babi, deky nikdo nechce. Jana dala tablety. Proč jsi pořád nudný? Nosíš jen jídlo a oblečení.
Podíval jsem se na dceru.
Čekal, že zasáhne.
Eliška se rozpačitě zasmála:
Mami, nezlob se. Je to dítě. Jasně, že tablet je zajímavější. Jana je taková ta vtipná babička. A ty… jsi prostě každodenní.
Každodenní babička.
Jako každodenní nádobí. Každodenní dopravní kolona. Potřebná ale neviditelná.
Chtěl bych, aby u nás bydlela Jana, přidal David. Netrvá na úkolech.
A tehdy se něco zlomilo ve mně.
Složil jsem deku. Položil ji na stůl. Sundal zástěru.
Eliško. Já končím.
Jak jako? Nakrájet dort?
Ne. Končím.
Vzal jsem tašku.
Nejsem přístroj, co se vypne. Jsem tvůj táta.
Tati, kam jdeš?! křičela. Zítra mám prezentaci! Kdo vyzvedne děti?
Nevím, řekl jsem. Možná prodáte tablet. Nebo tu zůstane vtipná babička.
Tati, potřebujeme tě!
Zastavil jsem se.
Jo, to je právě ten problém. Potřebujete mě. Ale nevidíte.
Odešel jsem.
Dnes jsem vstal v devět.
Uvařil jsem si kávu. Seděl jsem na zápraží.
A poprvé po letech mě nebolela záda.
Mám vnoučata rád.
Ale už nebudu žít jako neplacený personál zabalený do slova rodina.
Láska není sebeobětování.
A babička není zdroj.
Pokud chtějí babičku režimu nechť respektují její pravidla.
Zatím…
Asi se přihlásím na tanec. Prý to dělají veselé babičky.

Rate article
Add a comment