Nemyslete si, že jsem coura!
Chci se jen podělit o něco, co jsem o sobě zjistila po 12 letech manželství, a myslím, že by to mohlo být užitečné i pro ostatní vdané ženy.
Letos v létě jsem byla poprvé na dovolené s kamarádkou a její sestřenicí, a ne s rodinou.
Můj manžel je alergický na slunce a raději zůstal o prázdninách doma a moji synové chtěli jet na tábor se svými spolužáky.
Miluju moře, a když mi Sára řekla, že si její teta letos opět půjčí na deset dní byt a já s ní můžu jet do Kitenu, pokud budu chtít, byla jsem v sedmém nebi.
Kamarádka dokonce pozvala i mou sestřenici, protože ví, jak jsme si blízké.
Všechny tři jsme nasedly do auta a vyrazily. Celou cestu jsme zpívali a vtipkovali. Když jsme dorazily na místo, rozhodly jsme se, že čas využijeme k tomu, abychom shodily pár kilo – budeme jíst jen melouny, rajčata a okurky, brzy vstávat a běhat podél pobřeží.
A budeme péct, co hrdlo ráčí. Něco, co si nemůžu dovolit, když jsou se mnou děti a manžel.
On rád spí dlouho do noci, na pláži se neodváží ukázat, aby se neposral, večer vypije pár piv a sní mastné steaky a malí se nepřestanou cpát oplatkami, zmrzlinou, chipsy a čokoládou.
Brzké vstávání a běhání podél pobřeží nepřipadalo v úvahu.
Nemyslete si, že jsem využila chvíle, kdy jsem překročila hranice, když jsem byla bez nich.
Ne že by byla nouze o otravné lidi, kteří se nás snažili přemluvit, ale rychle jsme jim dali najevo, že lehčí to nebude.
Skvěle jsem si odpočinul, zčernal a zhubl – co víc si přát.
A rozhodla jsem se – teď budu mít svých deset dní v roce, kdy nemusím vařit a mýt nádobí, poslouchat nářky a vrtochy dětí…. .
Celkově dovolená od všeho – včetně rodinných závazků. Doporučuji vám, abyste udělali totéž!