Hele, tak si představ, David se vrací z práce domů do svého pražského bytu a jakmile otevře dveře, něco je v nepořádku jeho žena Eliška nikde a jejich malý syn Matouš taky není k nalezení. Davidovi se hned rozbuší srdce, úplně ho přepadne panika. Víš, jak to je, když něco nesedí. Rozhodne se zjistit, co se děje, a jde ke svému sousedovi panovi Novákovi zazvonit, jestli náhodou neviděl Elišku. No a jakmile zazvoní, Novák mu otevírá – a drží v náručí jeho Matouše! To muselo být překvapení jako hrom.
Nakonec se ukáže, že Eliška rychle potřebovala odjet kvůli nějaké urgentní záležitosti a svěřila Matouše panovi Novákovi, protože je na děti docela zvyklý. David si stejně začal lámat hlavu, co ji mohlo takhle narychlo vystresovat a vyhnat z domu, ale aspoň byl vděčný, že Eliška nechala ve mikrovlnce nějaké jídlo, aby hlad nemusel řešit.
Jak čas ubíhal půl hodiny, hodina, dvě, pět tak Davidovi začalo být čím dál tím víc úzko. Zkoušel Elišce volat pořád dokola, telefon stále bez odpovědi, a s každou minutou byl nervóznější. Nakonec Matouše uklidil do postýlky a dál čekal na jakoukoliv zprávu od Elišky, už úplně napjatý.
No a po dlouhé době mu konečně zazvonil telefon. David hned zvednul a začal Elišku zasypávat otázkami, co se dělo a kde je vůbec byla. Jenže Eliška se odpovědi vyhýbala, prostě říkala, že se domů už nevrátí, že se rozhodla nechat Matouše na Davidovi navždy.
David byl úplně v šoku, fakt to nemohl pochopit. Držel telefon v ruce a doufal, že je to jen špatný vtip, že si Eliška dělá legraci, ale realita byla bohužel úplně jiná. Teď mu zůstala opravdu těžká úloha být jak máma, tak táta, a vychovávat Matouše úplně sám.
No, co ti mám povídat život někdy nadělí pořádnou nálož a člověk musí vzít, co přijde. Asi ho to naučí nové věci, ale bude to pořádný boj.