Zjistil jsem, že má děti. Nechci si přidávat starosti cizích lidí.

Dobré zprávy

Maminka nám šeptala podivné tajemství právě si koupila byt.

Byt se nacházel nedaleko Prahy, ve stínu zámku, kde holubi seděli na okně. Prosila nás, abychom nikomu nesdělovali adresu, aby se náhodou někdo neztratil a nevydal se na nečekanou návštěvu především rodiče mé ženy, kteří byli známí svými alkoholickými slabostmi.

Nevěděl jsem, jestli mám být rozmrzelý nebo šťastný. Nikdo mi nedal možnost rozhodnout se. Jak zloději v ranním oparu, jsme roku potají přestěhovali naše věci do nového prostoru. Měl jsem najít práci poblíž, zatímco má žena si zvykala na nové podivné zdi. Každý z nás byl vyrušený zevnitř, jakoby v žaludku bublalo těsto. Co kdyby nás její rodiče zase vystopovali a přišli k nám na návštěvu, s lahví rumu v ruce?

Našel jsem práci jako obsluha výtahu. Hned druhý den mě čekalo něco zvláštního se svým kolegou, starým panem Sýkorou, jsme zachraňovali paní, která se zasekla ve výtahu mezi dvěma patry.

Otevřeli jsme kánojová dvířka a vyprostili ji. Byla rozklepaná, oči jí leskly jak kapky rosy, vděčnost jí svítila ve tváři. Uklidnila ji moje slova, která jsem vybíral pečlivě, jako kdyby skládal loutku. Oči se jí zablýskly, byla jiná než ostatní, a já nechtěl, aby odešla.

Od té chvíle jsem věřil, že láska na první pohled není povídačka. Doprovodil jsem ji až ke dveřím jejího domu, držel jsem ji jemně v náručí, protože se jí kolena podlamovala jako těsto. Šuměla, třásla se a slzy jí visely na řasách. Toužil jsem ji obejmout ve víru klidu, říct jí klidné slovo. Dveře se zavřely a zmizela za nimi.

Tu noc, když jsem ukládal dceru Anežku do postýlky a moje žena Ludmila mizela v koupelně, vybavoval jsem si zvláštní událost dne; s melancholií i napětím. Nemohl jsem dostat z hlavy tu obyčejnou dívku. Nedokázal jsem se bránit byla krásná, sladká, křehká jak bublina.

Další den, po práci, jsem se opět ocitl před jejími dveřmi. Řekl jsem sousedce, paní Koudelkové, že jsem vzdálený příbuzný z České Třebové. Během deset minut mi prozradila, že její manžel je notorický piják a lenoch, a že mají dvě děti.

To mě neuvěřitelně potěšilo. Znamenalo to, že můžu jít domů, za Ludmilou a malou Anežkou, s čistým svědomím. Nemám chuť se plést do cizích trápení a cizích dětí chci žít svůj vlastní život, svoji rodinu.

Pocítil jsem úlevu…

Rate article
Add a comment