Vedle mě na lavičce sedí malá holčička, asi pětiletá. Houpá nohama a vypráví mi o svém životě:
S tatínkem jsem se nikdy nesetkala, protože nás, mě a maminku, opustil už když jsem byla miminko. Maminka zemřela před rokem. Dospělí mi tehdy řekli, že už není mezi námi.
Dívka se na mě podívala a pokračuje:
Po pohřbu k nám přišla teta Irena, mamina sestra, a začala s námi bydlet. Říkali mi, že jednala velmi správně, protože mě nedala do dětského domova. Vysvětlili mi, že teď je teta Irena mým opatrovníkem a budu bydlet s ní.
Na chvíli zmlkla, podívala se pod lavičku a povídá dál:
Poté co se nastěhovala, teta Irena začala uklízet celý byt: všechny mamčiny věci dala do kouta a chtěla je vyhodit. Rozplakala jsem se a prosila ji, aby to nedělala, a ona mě nechala si je nechat. Teď spím v tom koutě. Večer se přitulím k mamčiným věcem a cítím se tam v teple, jako by byla se mnou.
Každé ráno mi teta něco připraví k jídlu. Vařit moc neumí, maminka vařila lépe, ale teta chce, abych snědla všechno. Nechci ji rozesmutnit, a tak spapám vše, co mi dá. Chápu, že se snaží, když vaří. Není její vina, že to nejde jako mamince. Potom mě vždy pošle na procházku a domů se můžu vrátit, až začne být večer. Teta Irena je opravdu moc hodná!
Ráda se chlubí ostatním tetám, které zná, a mluví o mně. Ty tety neznám, ale často k nám chodí na návštěvu. Teta s nimi sedí u čaje, vypráví jim zábavné historky, říká mi hezká slova a rozmazluje nás sladkostmi všechny, mě i tety.
Dívka si povzdechla a pokračovala:
Nemůžu pořád jíst jen sladkosti. Teta mě nikdy za nic nenapomíná. Je na mě milá. Jednou mi dokonce dala panenku, sice je trošku nemocná, má bolavou nohu a jedno oko pořád šilhá. Maminka mi nikdy nedala panenku, která by byla nemocná.
Holčička skočila z lavičky a začala poskakovat po jedné noze:
Už musím jít, protože teta říkala, že dnes přijdou tety a musím se před jejich příchodem hezky obléct. Slibovala, že potom dostanu výborný koláč. Ahoj!
Dívka seskočila z lavičky a utíká vyřizovat své povinnosti. Zůstávám sedět a dlouho přemýšlím, všechny mé myšlenky se točí kolem hodné tety Ireny. Přemýšlím nad tím, co vlastně taková teta znamená? Proč chce, aby si všichni mysleli, že je vznešená? Je možné dívat se lhostejně na dítě, které spí na zemi a přikrývá se věcmi zemřelé maminky…