Robert cestoval vlakem během klidné středy a ve vagónu nebylo mnoho lidí. Do kupé vstoupila starší paní a posadila se k němu očividně mířila na svou zahrádku na venkově, stejně jako Robert a další cestující. V Robertovi se probudily vzpomínky na zesnulou manželku Jitku. Často společně navštěvovali svou zahrádku, ale po její nemoci se Robert místu vyhýbal, pronásledovaný smutkem a samotou.
Když vlak zastavil v malé stanici, paní se obrátila k Robertovi a řekla slova, která mu projela mrazivě páteří: Dnes bude krásný slunečný den. Budeme mít dost času něco udělat. Přesně tato slova říkávala jeho žena. Robert překvapeně přikývl a pustili se do hovoru o slabé úrodě, dlouhé zimě a o tom, co očekávají od nadcházejícího roku.
Když dorazili na autobusovou zastávku, Robert si uvědomil, že tu starou paní ještě nikdy nepotkal. Šli kousek společně, než se jejich cesty rozpojily. Robert dorazil na svou zahrádku, kde ho čekala hustá vegetace, která vyrostla během jeho dlouhé absence. Povzbudivá slova ženy ve vlaku mu však dodala chuť pustit se do práce.
S novým elánem začal okopávat záhonky a trhat plevel. Jakmile spatřil úrodnou půdu, rozhodl se pozemek neprodávat, alespoň zatím. Dal si pauzu, sedl si na lavičku, vychutnal si chlebíček a čaj. Pohled na jeho oblíbené květiny ve větru a zralá jablka pod novou jabloní mu přinesly hezké vzpomínky.
Robertova nálada se zlepšila natolik, že se rozhodl na zahrádku chodit častěji. Když sbíral houby v lese, cítil, jako by mu někdo sundal těžký kámen ze srdce. Uvědomil si, že práce přináší radost a dává jeho životu smysl.
Na cestě zpět potkal znovu tu starou paní, s níž se seznámil ve vlaku. Sdíleli mezi sebou jablka a smáli se, když si povídali o své práci na zahrádce. Paní ho ujistila, že má před sebou ještě mnoho života, a povzbudila ho, aby v práci viděl zdroj radosti a nový životní cíl. Když vystoupil na své zastávce, Robert se usmál na zapadající slunce a pocítil klid smutek už ho neovládal.
Na závěr si Robert uvědomil, že život má stále co nabídnout a že radost lze často najít v drobnostech a ve společných chvílích s druhými.