– Jak to, že si nechceš změnit jméno? – vykřikla moje tchyně na matrice

Dobré zprávy

Víš, Lucie nikdy neměla chuť se vdávat. Ale když jí bylo devatenáct, otěhotněla s Ondřejem, spolužákem, se kterým chodila už tři roky. Neměla moc na výběr nechtěla, aby její dítě vyrůstalo bez tatínka.

Ondřej byl sice starší než Lucie, ale měl pořád duši kluka, takového maminčina mazánka, víš? Ale zároveň neutíkal před zodpovědností řekl, že se vezmou a bude táta. Tak začali plánovat svatbu.

Lucii by úplně stačila malá svatba, jenže rodina trvala na velké oslavě. Ona vůbec nechápala, proč by měli utratit desetitisíce korun za hostinu, když by mohli radši koupit všechno, co miminko potřebuje. Ale nikoho to nezajímalo. Restauraci, svatební šaty i hosty vybrali za ni. Kdo? Tchyně a její vlastní sestra!

Když jí domluvili zkoušku šatů, tak se jí vůbec nechtělo. Představovala si hrozné šaty s milionem volánků a třpytivých kamínků, protože vkus tchyně a sestry byl vyhlášený svou špatností. Jakmile řekla, že šaty nechce zkoušet, začali na ni křičet, že je nevděčná a uráželi se. Ale jí to bylo jedno měla svoje starosti: maturitu, zkoušky, přípravu na příchod dítěte.

Nakonec přišla na matriku v obyčejných bílých šatech, které jí slušely a ve kterých se cítila dobře. A tady začala teprve pravá zábava.

Nikdo z příbuzných nevěděl, že Lucie si nechala svoje příjmení. Ondřej to věděl a byl v pohodě. Tchyně ale rozzlobeně začala přes kamery ječet: Jak to, že si nechceš vzít jeho jméno?

Lucie se jen usmála a ustoupila stranou. Další den ji čekala jízda svatba v Ondřejově vesnici, kde bylo celé jeho příbuzenstvo. Musela si šetřit nervy. Manželství nakonec vydrželo jen pár let. Ondřej byl mizerný manžel a fakt špatný táta. Víkend co víkend proseděl u počítače a rodinu úplně ignoroval. Když už Lucie neměla sílu, sbalila věci a odešla.

Tchyně byla z téhle situace pěkně naštvaná. Ale Lucie se poprvé mohla nadechnout konečně se cítila volná a šťastná.

Rate article
Add a comment