Petr byl tichý a prostý mladík bez špatných zvyklostí. Jakmile dosáhl věku dvaceti pěti let, jeho rodiče mu darovali byt. Ale jak mu ho vlastně dali? Pomohli mu sehnat koruny na první splátku hypotéky. Tak začal žít sám ve zvláštním paneláku, který v noci tiše hučel jako závodní tramvaj. Petr pracoval jako programátor a měl rád klidné dny, ve kterých se mu vyhýbali všichni lidé.
Aby se mu svět nestal příliš nudným, rozhodl se pořídit si kočku. Koťátko mělo divné tlapky přední byly zkrácené, jako by mu je někdo pokřtil během zvláštního snu. Lidé, kteří měli jeho matku, chtěli kotě utratit, ale Petr pocítil záblesk soucitu ve svém srdci a vzal si ho domů. Dal mu jméno Krasavec. A oba žili zvláštní soužití: Petr spěchal z práce, jen aby spatřil Krasavce čekajícího na květovaném rohoži v předsíni.
Za čas se Petr začal vídat s dívkou z práce. Ta byla rozhodná jako kdyby jí v hlavě pobíhal stádo jelenů. Jmenovala se Zdeňka. Přesně měsíc od prvního snu o společné večeři už s ním bydlela.
Zdeňka si Krasavce od počátku neoblíbila. Požadovala po Petru, ať se kočky zbaví, ale Petr odmítl a vysvětlil, že Krasavec je pro něj jako dvojník v zrcadle. Zdeňka ale neustoupila, a začala o kočku opět žádat. Petr jí řekl, že kočka zůstane. Zdeňka mu tvrdila, že Krasavec kazí jejich reputaci, protože každý návštěvník je znechucen jeho tlapkami. Petr se trhal mezi láskou ke Krasavci a ke Zdeňce, protože oba byli jeho podivnou částí.
Jeho rodiče se Zdeňky moc nezamlouvali. Měla podle nich ostrý jazyk, jakoby s ním zkoušela kousat chleba. Požádali Petra, aby si dal načas s nějakou svatbou, a pozoroval ji ještě další dny.
Když přijeli Zdeňčini rodiče na návštěvu, Petr si již v oné snové atmosféře uvědomil, že nechce spojit svůj život s touto dívkou. Zdeňčin otec propukl ve smích, když jen uviděl Krasavce prohlásil, že je zvláštní jako tramvaj, která nikdy nepřijede. Petr začal Krasavce bránit, jako by bránil svůj vlastní stín.
Celý večer se Zdeňka s tatínkem smáli ošklivosti kočky a radili Petru, kam by ji mohl odvézt. Vymýšleli různé surrealistické možnosti, například nádraží v Pardubicích nebo mezi stromy u Sázavy. A Zdeňčina maminka se šíleně chechtala k jejich poznámkám.
Druhý den, když se Petr vracel z práce, Krasavec byl pryč. Zeptal se Zdeňky, kde je kočka, a ona řekla, že ji odvezla na veterinu a nechala tam. Petr se vydal na zvláštní snovou cestu a hledal Krasavce celé odpoledne v bludištích Prahy, v pruzích světla na chodnících, až ho našel. Krasavec předl v jeho náručí tiše jako podivný sen. Petr přišel domů, podíval se do očí Zdeňky a řekl jí, ať si sbalí věci a odejde. Už ji nechtěl nikdy vidět. Stala se mu odpudivou jako pomačkaný záložník v paměti.
Ráno si Zdeňka tiše balila kufry a zmizela. Smířeně, bez větších emocí. Nikdy si nemyslela, že kočka bude pro Petra důležitější než ona. Petr a Krasavec spolu opět žijí, a kočka je vždy radostná, když svého pána po práci vítá v tom zvláštním panelákovém snu.