Moje kamarádka mi nedala ani korunu na moji svatbu, a teď mě zve na tu svou.

Dobré zprávy

Dnes večer jsem si sedl ke svému deníku, abych si zaznamenal jednu z nejvýraznějších zkušeností, kterou jsem prožil v uplynulém roce. Před rokem jsem se oženil s Markétou. Oba jsme byli jedinými dětmi našich rodičů, a ti se rozhodli, že naše svatba bude opravdu výjimečná. O tom, že bychom po svatbě prostě grilovali buřty s kamarády, nemohla být ani řeč naše maminky snily o velké svatbě, bílé svatební róbě a kočáru.

A tak jsme s Markétou pochopili, že tento velkolepý večer nemůžeme obejít, a pustili jsme se do příprav s plnou odpovědností. Zajišťovali jsme manikúru, líčení, výběr šatů a obleku, a spoustu dalších detailů. Rodiče slíbili uhradit všechny výdaje, kromě šatů pro nevěstu a obleku pro ženicha. Vybrali nejvyhlášenější restauraci v Brně, Markéta dostala nádhernou kytici, a dort nám upekla kamarádka maminky, paní Nováková, která se pečením zabývá léta.

Sestavování seznamu hostů zabralo několik týdnů, protože rodiče chtěli pozvat všechny příbuzné i ty, s nimiž už dávno nemají kontakt. Odborně argumentovali, že jsou movití a mohou tedy darovat něco hodnotného; za peníze jsme si totiž plánovali koupit auto nebo je schovat na nový byt. Po dlouhé debatě jsme se shodli, že vzdálené příbuzné vynecháme. Někteří se z různých důvodů omluvili. Nakonec byl seznam podle našich představ, hlavně jsme zvali naše přátele.

V den svatby nám počasí přálo i přes ranní předpověď deště. Markéta byla ve své hedvábné róbě s krajkou nepřehlédnutelná. Celý den jsem z ní nemohl spustit oči. Fotografa jsme měli energického, běhal s foťákem a cvakal, zatímco hosté se těšili na slavnostní banket.

Po focení jsme nasedli na sněhobílý kočár a jeli do restaurace. Šampaňské teklo proudem, gratulace nebraly konce, a dárky byly převážně v podobě obálek s penězi. Všem jsme předem řekli, že by si přáli finanční dary ovšem pár důchodců přineslo přikrývku, povlečení nebo talíře.

Třípatrový dort vyrazil všem dech byl ozdoben krajkou, krémovými květy a perlami. Svatba měla šmrnc. Hosté se začali rozcházet až ráno, a my jsme šli do hotelového pokoje, který jsme měli zarezervovaný.

Druhý den jsme přijeli na návštěvu k mým rodičům, a maminka nám řekla, že jeden z obálek byla zcela prázdná. Prázdnou obálku nám dala blízká kamarádka, Lucie. Hned to bylo jasné, protože obálka nebyla podepsaná, na rozdíl od ostatních. Po této zprávě se Markéta cítila opravdu zle.

Situaci zhoršila skutečnost, že Lucie před svatbou tvrdila, že je nyní zvykem dát nevěstě a ženichovi minimálně dvacet tisíc korun, a slíbila, že nás finančně podpoří.

Za méně než rok se Lucie vdávala a pozvala nás na svoji svatbu. Doporučila Markétě, ať jí dá peníze, protože doufala, že dary pokryjí většinu nákladů na svatbu. S Markétou jsme začali přemýšlet, co udělat. Ona navrhla, že bychom měli Lucii dát prázdnou obálku, jak to udělala ona nám. Já jsem vymyslel, že dáme více peněz, aby se Lucie cítila trapně. Maminka radila vložit do obálky minimální částku, protože by tím Markéta neřekla nic, co ví o Luciině vtipu, a neměla by žádný důvod jí něco oplácet.

Blížila se svatba, a Markéta stále nevěděla, co udělat.

A já jsem si odnesl ponaučení v životě je lepší zachovat si čistý štít a být velkorysý, i když někdo zklame moje očekávání. Oplatit stejným je sice lákavé, ale přináší jen další křivdu. Štědrost a poctivost mají v naší kultuře vyšší cenu než krátkodobé uspokojení z pomsty.

Rate article
Add a comment