Víš co, stalo se něco fakt zvláštního a těžko pochopitelného během křtu jednoho kluka tady v Praze. Nikdo z těch, co byli přítomni, nikdy neviděl miminko, které by tak silně a dlouho křičelo, plakalo a kroutilo se.
Všichni dostali docela strach, když slyšeli ten šílený řev, zatímco farář ponořoval malého do křestní vody. V jednu chvíli to vypadalo, že ho snad dali do horké vody! Maminku toho kluka to hrozně bolelo, když svého syna slyšela takhle naříkat. Chvilku jen tiše koukala, ale pak už to nevydržela, přišla za manželem a potichu mu šeptla:
Prosím tě, kdy už to skončí?
Ještě asi čtvrt hodiny.
Nedá se to nějak urychlit? Nedokážu jen tak stát a koukat, jak naše dítě trpí.
Víš, že když se přeruší svátost, celý obřad je marný. Musí být pokřtěný.
Ale vidíš, jak trpí.
Jo, vidím… Ale důvod není samotný křest, za tím je něco úplně jiného…
O co jde?
Problém je u tebe a u tvého manžela.
Co tím myslíte?
Byli jste oddaní v kostele?
Ne… odpověděla.
Klukovi je měsíc. Takže můžu tipnout, že jste ho počali někdy v době půstu. Ještě bych řekl, že předtím jsi možná byla na potratu…
Maminka jen sklopila zrak.
Udělala jsi něco, abys své hříchy odčinila? Byla jsi u zpovědi?
Neměla co říct.
Tak vidíš, ono je to jasné. Porušila jsi Boží pravidla, a z toho důvodu za to nese důsledky nejen ty, ale i tvůj syn. Pokud chceš, aby se mu ulevilo, musíš litovat a snažit se být lepší.
To už maminka, jmenovala se třeba Radka Nováková, začala brečet na celé kolo, slzy jí tekly po tváři. Pak se vrátila za rodinou a v tu chvíli malý přestal plakat. Farář pokračoval v obřadu.
Bylo, jako by se v tu chvíli všechny hříchy rodičů z dítěte stáhly pryč, protože od té chvíle byl klid.