Radka šla k jedné ze svých nejbližších kamarádek, Libuši, do bytu, aby jí zalila květiny a nakrmila želvu. Libuše s manželem totiž odjeli na dovolenou. Radka odemkla dveře klíčem, který jí kamarádka nechala, vešla do předsíně a zůstala v šoku! Všude svítila světla, vánoční stromeček zářil barevnými světýlky a z televize se linul hlasitý zvuk. Z koupelny se ozývaly nějaké zvuky. Radka otevřela dveře do koupelny a překvapeně vykulila oči.
Radka zůstala na Silvestra zcela sama. Tedy, ne pyšně, spíš smutně
Nejlepší kamarádka Libuše s mužem odjeli už pět dní před svátky do Beskyd.
Svěřila Radce, protože věřila v její zodpovědnost, že jí má zalévat květiny a dvakrát týdně dát potravu želvě.
Bydlely ve stejném paneláku, jen v různých vchodech.
Radka samozřejmě souhlasila. Tehdy ještě netušila, co jí osud připraví.
Týden před Silvestrem jí přítel Jan, pro ni vždy Honzík, se kterým bydlela již dva roky a myslela si, že jsou spolu šťastní, u večeře oznámil šokující zprávu zamiloval se do jiné!
A ta druhá je už ve čtvrtém měsíci těhotenství. Jasné, jako slušný chlap jí prostě musí vzít za ženu.
Na tom trvala nejen ona, ale i její maminka a babička. Honzík se jim nepostavil a prostě souhlasil.
A co já? zeptala se zkroušeně Radka.
Honzík klidně dojedl večeři, otřel si pusu ubrouskem a řekl:
Ty? Ale nedělej si starosti. Přiznej, že to vlastně nic moc neztrácíš. Dobře víš, že naše láska už dávno vyprchala a zbyla jen slupka.
To se prostě stává. Buď ráda, že tě od sebe osvobozuji.
Pomůžeš mi sbalit věci? Ne? Tak nic, zvládnu to sám.
A začal v klidu balit kufr
Radka probrečela čtyři dny zavřená doma. Pak přišla kamarádka Jitka a mezi řečí zjistily, že Radka za ty dny nejedla, jen pila kávu.
Jitka, Radka a Honzík plánovali společného Silvestra, ještě před rozchodem.
Restaurace byla zamluvena dávno dopředu. Teď tam Honzík přivede novou manželku.
Radka si za žádnou cenu nechtěla kazit sváteční večer u rodičů. Ti by ji začali okamžitě litovat. Navíc, maminka Honzíka nikdy neměla ráda
31. prosince Radka, jak měla ve zvyku, čekala na zázrak. Proč? Asi zvykem z dětství.
Rozum napovídá, že zázraky se nedějí, ale stejně lidé každý Nový rok v koutku duše doufají a tajně si přejí, že se stane něco nečekaného
Den pozvolna přešel do večera. Nic zvláštního se nestalo. Radka si vzpomněla, že při rozchodu nestihla Honzíkovi předat dárek, který pro něj koupila. Teď zbyl jí krásný, nadýchaný svetr z chrpově modré vlny.
Koupila ho ještě předtím, než odešel. Byla to docela drahá záležitost.
Svetr vybalila a zkusila na sebe. Byl jí velký. Ramena moc široká
Asi by byl velký i Honzovi, řekla si a znovu svetr uložila do tašky.
Pak se pořádně namalovala, slíbila si, že už nebude plakat, a vyšla do ulic.
Věřila totiž, že jak oslavíš Nový rok, takový bude i celý ten další. Lepší je projít se večerní Prahou, než zůstat sama doma.
Do půlnoci zbývala jen půldruhá hodina. Radka doufala, že to rychle uteče, a pak se vrátí zpět.
Byla smutná a připadala si opuštěně. Venku pršelo.
Zastavila se v potravinách. Sáhla do kapsy a našla lístek od Libuše.
Na druhém místě hned za květinami byl úkol nakrmit želvu dvakrát týdně.
Radce se rozbušilo srdce.
No tohle! S vlastními starostmi jsem úplně zapomněla! Libuše mě zabije, jestli se želvě něco stane!
Jakýpak Silvestr!
A tak Radka vyběhla k Libuši domů, aby napravila, co zanedbala.
Odemkla klíčem, který jí kamarádka nechala, a hned ve dveřích zůstala stát v úžasu!
Všude svítila světla, stromeček svítil, televize hrála nahlas.
Z koupelny se ozývaly zvuky. Radka otevřela dveře a málem omdlela.
V koupelně stál neznámý muž, holil se a pobrukoval si nějakou písničku.
První, co ji napadlo, bylo, že je to zloděj. Ale proč by si zloděj holil tvář?
Kdo jste?! zeptala se ostře.
Muž si rychle opláchl pěnu, otočil se a usmál.
Klid, nelekajte se. Nejsem žádné strašidlo. Jsem Polin bratranec Marek, pracuju ve Zlíně a byl jsem tu na služební cestě. Měl jsem už odjet, ale nevyšlo to. Naštěstí mám klíče od sestřina bytu. Volali jsme si s Libuší, ochotně mi nabídla, že můžu přespat tady.
Neviděl jste želvu? zeptala se Radka.
Viděl a dokonce jsem ji nakrmil. Někam zalezla, ukazoval na roh za pohovkou.
Oblékla si košili.
Tak pojďme, já jsem Marek, řekl a podal jí ruku.
Radka také prozradila své jméno. Marek jí nabídl:
Co kdybychom to oslavili spolu? Do půlnoci chybí deset minut!
Radka se zarazila, obrátila se a vystřelila z bytu. Marek překvapeně vyšel za ní:
Počkejte, kam spěcháte? Čím jsem vás vyděsil?
Radka zatím doběhla domů, popadla tašku a běžela zpět.
Když opět vtrhla do Libuščina bytu, který zůstal otevřený, bylo přesně dvanáct.
Marek jí podal sklenku sektu, ona mu předala tašku.
To pro vás, šťastný nový rok! řekla Radka.
Marek rozbalil dárkovou tašku. Byl v ní chrpově modrý huňatý svetr. Přiložil si ho na ramena a byl mu akorát! Dokonce i přes ramena.
Zažil jsem už spoustu překvapení na Silvestra, ale tohle je to nejhezčí, řekl Marek.
Já mám letos dvě překvapení rozchod s Honzou a nové seznámení s Markem, pomyslela si Radka, ale nahlas nic neřekla a jen se usmála.
Další Silvestr už Radka, Marek a jejich malá dcera slavili společně doma u něj.