Teď po čtyřiceti letech společného života pod jednou střechou chceš ve třiašedesáti všechno změnit?
Alžběta seděla ve svém oblíbeném křesle, dívala se z okna a snažila se zapomenout na dnešní den. Před pár hodinami ještě chystala večeři a čekala na Karla, až se vrátí z ryb. Přišel domů, ale místo úlovku přinesl zprávy, které měl už dlouho na srdci a nikdy se neodvážil je říct.
Chci se rozvést a prosím tě, abys to přijala s pochopením, řekl najednou Karel s pohledem upřeným stranou. Děti jsou dospělé, vše pochopí, vnoučatům je to jedno, a my můžeme bez hádek všechno uzavřít.
Po čtyřiceti letech na konci života najednou měníš směr? nechápala Alžběta. Mám právo vědět, co se bude dít dál.
Zůstaneš v našem bytě v Praze, já se odstěhuju na chalupu, měl Karel očividně vše promyšlené dopředu. Není co dělit, nakonec bude stejně vše patřit našim dcerám.
Jak se jmenuje? zeptala se Alžběta smířeně.
Karel zrudnul, začal nervózně sbírat své věci a dělal, že nepochopil otázku. Z té reakce neměla Alžběta pochyb, že za odchodem stojí jiná žena. V mládí problémů s tímhle neměla, ani ji nenapadlo, že by v důchodu mohla zůstat sama a její muž se vydá za jinou.
Třeba se to ještě urovná a všechno bude v pořádku, utěšovaly Alžbětu později její dcery, Petra a Iveta. Nemusíš si dělat těžkou hlavu kvůli otci.
Už nic nebude jako dřív, vzdychla Alžběta. Nemá smysl něco měnit, budu si klidně žít a radovat se z vašeho štěstí.
Petra s Ivetou odjely na chalupu, aby si promluvily s otcem. Po návratu domů byly hodně rozladěné, ale pravdu matce hned neřekly. Jen změnily taktiku a začaly jí přesvědčovat, že možná bude lepší žít sama nebude se muset starat o nikoho navíc. Alžběta si nemusela nic domýšlet, vše jí bylo jasné, ale dcery už nevyslýchala. Prostě se snažila žít dál. To nebylo lehké, protože rodina i známí ji pořád vyptávali a zajímali se, co se děje.
Tolik let jste byli spolu a on na stará kolena uteče za jinou, projevily se sousedky bez taktu. Je mladší než ty, nebo snad bohatší?
Alžběta netušila, co odpovědět, ale často v hlavě řešila, kdo vlastně její rivalka je, a chtěla ji vidět. Kvůli tomu dokonce sama vyrazila na chalupu pod záminkou, že potřebuje letní zavařeninu. Nevolala dopředu, aby měla jistotu, že se s rozvracečkou setká a opravdu, narazila přímo na ni.
Karle, tys neříkal, že tvoje bývalá bude jezdit za námi, řekla nespokojeně extravagantní dáma s až příliš výrazným líčením. Myslela jsem, že už máte vše vyřízeno a ona sem nemá co dělat.
Opravdu mě měníš za tohle? zeptala se Alžběta a koutkem oka si prohlížela drzou osobu.
Ty budeš jen stát a necháš mě urážet? ječela dáma. Jsem jen o pár let mladší a vypadám mnohem líp!
Jestli opravdu myslí, že v jejím věku je vzhled největší hodnota, řekla Alžběta, snažila se zachytit Karla rozpačitého pohledu.
Cestou na autobus slyšela ještě výkřiky té vybarvené, stárnoucí Barbie, a snažila se nebrečet. Jakmile dorazila domů, už nedokázala potlačit slzy, zavolala sestře a poprosila ji, aby přišla na návštěvu.
No tak, připravovala mátový čaj Nina. Sama říkáš, že Karlova nová není krásná a, podle všeho, ani moc chytrá.
Možná má pravdu a já už vypadám staře, pochybovala Alžběta.
Ty vypadáš moc pěkně na svůj věk, mluvila upřímně Nina. Jen bych nedoporučovala, aby si žena v šedesáti oblékla leopardí legíny nebo mini. Žena je krásná v každém věku, když ví, jak se prezentovat a respektuje svůj věk.
Alžběta se zkoumala v zrcadle a dala sestře za pravdu. Byla v dobré kondici, zdraví jí sloužilo. Měla pěkné oblečení, kosmetiku jí dcery často dávaly. Nikdy nebyla trapná a nechtěla připomínat papouška, takže by se nemohla chovat jako její nedávno poznaná soupeřka.
No a co, pokračovala Nina. Teď jsi svobodná žena, užívej si volnost. Dcery jsou samostatné, možností pro kulturu a rozvoj máme dost nedovolím, abys upadla do smutku.
Nina své sliby držela a brala Alžbětu do divadla, na procházky i koncerty. Brzy se utvořila skupina podobně naladěných lidí, vrstevníků. Dokonce se objevil jeden muž, který se snažil Alžbětu balit, ale ona to rychle utnula a odmítla osobní setkání, která jí byla nepříjemná.
Slyšel jsem, že teď chodíš do divadla a máš nové přátele, že by ses znovu vdala? neudržel Karel po náhodném setkání v supermarketu.
Co děláš tak daleko od chalupy, nemáš tam obchod, nebo tvá nová žena nevaří? ptala se Alžběta.
Prostě jsem tu vždy nakupoval, už jsem zvyklý, a v našem věku se těžko mění zvyky, brblal Karel.
Alžběta už téma nerozváděla a s výmluvou na práci odešla domů. Karla najednou přemohla touha ji dohnat a říct, jak moc lituje rozvodu. Celý život byl při rodině, až ho unesla temperamentní Tereza, roztočila ho ve víru nových emocí.
Zpočátku mu život s Terezou přišel zajímavý, pak se ukázalo, že Tereza domácnost vůbec nezvládá, radši drbe a baví se s jinými muži po vesnici, pořádá hlučné oslavy.
Karel měl poslední dobou chuť vrátit se domů, po setkání s Alžbětou to ještě zesílilo. Alžběta nikdy nevyvolávala scény a hádky, chovala se důstojně a prostě snažila žít dál. Karel si ani dříve neuvědomoval, jak mu vlastně chybí ten klid a pohoda, kterou měl jen vedle Alžběty.
Zase jsi koupil meruňky, žádala jsem švestky, vztekala se Tereza nad nákupem. A sýr není dost tučný, majolku jsi zapomněl úplně.
Dřív jsme nakupovali spolu nebo to dělala Alžběta, ty teď chceš, abych všechno dělal sám, neudržel se Karel.
Přestaneš mě pořád srovnávat s bývalou? křičela Tereza. Řekni rovnou, že lituješ, že jsi ji opustil.
Karel skutečně litoval. Alžběta se nesnažila ho získat zpátky, nijak ho nelákala, prostě byla sama sebou. On teď zoufale toužil po jejím odpuštění.
Jenže dobře věděl, že už nikdy nezíská důvěru a nevrátí se zpět. Několikrát měl chuť jí zavolat, po další hádce dokonce poprvé přišel ke dveřím svého bývalého bytu.
Potřebuješ si něco vyzvednout? zeptala se Alžběta nepustila ho dál.
Chci si popovídat, máš chvilku? mluvil Karel nesměle, ucítil z bytu vůni svého oblíbeného švestkového koláče.
Nemám čas, ani chuť a možnost, řekla klidně. Vezmi si, co chceš, já čekám hosty.
Karel neměl co vyzvednout, říct chtěl hodně, ale slova nebyla správná. Vrátil se na chalupu a šel si uvařit večeři, Tereza byla zase zaneprázdněná ve vesnici. Vrátila se v náladě, a Karel definitivně rozhodl, že jí dá čas na sbalení věcí.
Po Tereziných scénách měl chuť zavolat Alžbětu a všechno jí říct, ale nakonec se rozhodl, že je to zbytečné a uklidnil se. Bývalou dobře znal, věděl marnost nadějí na odpuštění.
Možná jednou, někdy časem, by zašel a omluvil se. Musel to udělat, jinak nenajde klid. Snad Alžběta odpustí, ale rozhodně by nikdy nechtěla obnovit manželství; zrada se neodpouští, to Karel pochopil už při začátku vztahu s Terezou.
Teď měl existenci na chalupě, zatímco Alžběta spokojeně žila v pražském bytě, s dcerami, vnoučaty, chodila do divadel. Pro bývalého manžela už v jejím životě nezbylo místo.
Odstraňuje parazity a zbavuje papilomů lépe než jakékoliv jiné přípravky.