Syn Mileny se před měsícem podruhé oženil a přivezl tuhle krásnou třináctiletou dívku, Kláru, dceru své nové ženy, na návštěvu k nové babičce. Přivezl ji na celý týden.
Když měla Klářina maminka odjet, pošeptala tchyni:
Jen vás chci upozornit, Klára je poprvé na vesnici. A má dosti komplikovanou povahu. Víte, jak to v tomhle věku bývá. Takže na ni buďte přísnější, prosím. Kdyby něco, zavolejte mi, přijedu si pro ni.
Jak to myslíte, kdyby něco? zarazila se Milena.
Nová snacha jen pousmála, políbila tchyni na tvář, nasedla do auta ke svému muži a odjeli.
Klárko, skočila bys pro vodu? poprosila hned Milena dívku a podala jí prázdný kýbl.
Kam mám jít? nechápala Klára.
No přece ke studni.
A co je to studna?
Studna je studna. Tam za vraty, kousek od domu, stojí pumpa s takovou páčkou. Kýbl pod ni postavíš, páčku stlačíš, nabereš vodu a doneseš ji domů.
Babi Mileno, to myslíte vážně? vytřeštila oči Klára. Vodu se přece bere z kohoutku v kuchyni. Kohoutek tu přeci je, ne?
Kohoutek tu sice máme, usmála se Milena. Ale už týden z něj neteče ani kapka.
Proč?
Protože nám tady opravuje vodu pan Křížek, náš místní instalatér. Prý musí vyměnit nějaký ventil. Takže na vodu musíme zatím ke studni, tam voda teče pořád.
Ne… Klára položila kýbl na zem. Já to dělat nebudu. Pokud je kohoutek, má z něj téct voda.
Dobře, pokrčila rameny babička. Tak se zatím umyješ tady. Zavedla Kláru k velkému sudu, který stál pod okapem. Nabereš si dešťovku a opláchneš se.
Babi, to snad nemyslíte! rozhořčila se Klára ještě víc. V tom sudu plavou červíci.
To jsou larvy komárů, vysvětlila Milena. Ty nekoušou.
A na čištění zubů mám taky brát tuhle vodu? ušklíbla se Klára.
Ano, v umyvadle voda není.
No tak já teda… zabručela Klára, znovu popadla kýbl a neochotně mířila ke brance.
Vrátila se za čtvrt hodiny, celá zpocená. V kýblu sotva tři litry vody.
Co ti to tak trvalo? ptala se Milena.
Nevěděla jsem, jak se ta pumpa ovládá. Naštěstí šel kolem jeden pán a ukázal mi to.
No vidíš. Milena vodu vylila do lavoru a znovu podala kýbl dívce.
Tak Klárko, na umytí máme, ještě nám chybí voda na večeři.
Jak to? Klára se na babičku zděšeně podívala. Taky na vaření potřebujete vodu takhle?
No jasně. Ale jestli chceš, naberu ti ze sudu, mávla Milena rukou.
To ne! vykřikla Klára, sebrala kýbl a rozběhla se zpátky ke studni.
Běhala takhle ještě čtyřikrát. Milena zatím začala připravovat jídlo.
Babi, proč ten vodovod neopraví? zadýchaně se zeptala Klára. U nás ve městě, když něco nejde, zavolá se a za hodinu voda zase teče.
Tady taky musíš zavolat nebo spíš zajít do domu číslo padesát osm na vedlejší ulici a nahlásit, že potřebuješ opravit vodovod. Jenže u nich voda neteče, tak Křížek nespěchá.
A proč mu to nejdeš připomenout?
Byla jsem u něj mockrát, mávla Milena rukou. Ale on je jednou v poli, pak na statku, pak někde jinde. Pořád říká zítra přijdu. Jenže zatím nepřišel. Vždyť je tady na celý kraj sám.
Dobře Klára se zamyslela a pak se zeptala: Jaký dům, říkáte?
Padesát osm.
A kde to přesně je?
Támhleta strana, ukázala Milena ke Křížkovu domu. Copak zase vymýšlíš?
Já tam teda sama zajdu.
Klára hbitě proklouzla brankou dřív, než se Milena rozkoukala. Jakmile se dlouho nevracela, Milena to už nevydržela a sama se vydala k domu instalatéra.
Nebyla tu moje vnučka? ptá se jeho ženy Jitky.
Ta tvoje malá dračice? přimhouřila na ni oči Jitka.
Proč dračice?
Protože! Nejdřív se domáhala, ať okamžitě přivedu Frantu. Pak začala moralizovat, že Franta prý myslí jenom na sebe. A to je to náš Franta, co běhá po celém okrese a pořád maká! Nakonec jsem ji musela zahnat koštětem. Mimochodem, pohrozila mi, že jestli Franta dnes nepustí vodu do vašeho kohoutku, tak nám zapálí kůlnu. To je normální?
Proboha, zalomila rukama Milena. Opravdu to Klára řekla?
Klárka? uchechtla se Jitka. Komu by takovou Kláru přát…
A teď je kde?
To já nevím. Asi běží hledat Frantu.
A ten je kde?
Přece na poli, kde je žně. Opravuje stroje a já se tady mám bát děcek.
Ježišmarjá! vykřikla Milena, vyběhla z domu a rozběhla se směrem k poli, kde se sklízí.
K poli ale nedoběhla. Uviděla totiž traktor, který jel přímo naproti ní. Řídil ho Franta a vedle něj seděla rozčílená Klára.
Jak Milenu spatřil, Franta prudce zabrzdil.
Je tvoje? zakřičel přes rachot traktoru a kývl hlavou ke Kláře.
Milena horlivě přikyvovala a pak zvolala:
Kam ji vezeš, Franto? Ke strážníkovi? Vždyť je nezletilá!
Ale kdepak strážník, zavolal Franta. Jedeme vám doma vyměnit ventil, jinak by vaše dračice pod kola kombajnů lezla. Vyhrožovala, že bude píchnout všem kola hřebíkem, pokud nebude voda. Trdlo, copak kombajnu propíchneš kola hřebíkem? Franta se zasmál. Kéž by tu bylo takových chytrých puberťáků víc. Za pár let bychom měli tu vesnici jak ze škatulky! Co, klouže, chceš si zkusit řídit traktor?
Jasně! zakřičela nadšeně Klárka.
Tak naskoč, ber volant, jedem ti opravit vodu, zavelel Franta. Ale budeš mi podávat nářadí.
Platí! radovala se Klára a v mžiku seděla za volantem.
Kláru si z vesnice rodiče odvezli až po dvaceti dnech, přesně třicátého srpna. A to jen proto, že hned další den začínala škola. Jinak by ji tam nic nedostalo. Vždyť práce na vesnici na podzim nikdy nekončí.