NIKDO TI NEUBLIŽÍ
Kde jsi courala? houkl na čerstvě příchozí manžel, Prokop, jakmile vstoupila do bytu jeho žena.
Byla jsem v práci, odpověděla klidně.
Vždyť je sobota!
Já dělám i v sobotu.
Děláš, děláš ale peníze nikde.
A ty snad děláš něco jiného než domácího kritika? opáčila.
Mlč, raději rychle skoč do krámu! Doma není ani rohlík, zavrčel a výhrůžně se postavil přímo mezi ni a dveře. Ať je oběd!
Prokope, do výplaty máme jen dva tisíce korun, to už nežiješ měsíc na vzduchu Nebylo by špatné občas brigádničit, nebo třeba rozvážet pizzu s tou tvojí Felicií.
Co jsem já, taxikář? Buď ráda, že můžeš bydlet v MÝM bytě. Otevřel dveře. A teď šup, pohyb!
***
Na Terezinu tvář vyhrkly slzy. Jak je tohle fér? Mohla ona za to, kam se život zvrtl? Čtyři roky v manželství, a ze začátku to ještě šlo. Rodiče obou prodali zahrady a dali dohromady peníze na dvoupokojový byt na Žižkově. Auto zas koupili z domácích úspor sice starou škodovku, ale to byla euforie! Všechno samozřejmě psané na Prokopa, budoucího pána tvorstva.
Prokop měl s otcem maličkou truhlárnu. Nic moc, ale dalo se vyjít. Jenže Prokop si řekl, že se neplazí pod jeho úroveň, pohádal se a za rok už nedělal vůbec nic. Teď už jen štěká, nadává a občas mávne pěstí. Tereza maká šest dní v týdnu, výplata nikde neslibuje a doma je to jen horší. V duchu už několikrát přemýšlela, že by vzala kramle k rodičům na vesnici. Jenže tam je už máma se dvěma mladšíma sestrama, co by teprve řekly, kdyby jim přistála na krku i Tereza?
***
Utřela slzy, vyšla z paneláku a zamířila do obchodu ne do toho nejbližšího, ale až na konec ulice, tam jsou ceny aspoň trochu lidštější a aspoň bude mít chvíli klid. U sámošky zrovna parkoval stříbrný Superb; z něj vystoupil chlap s mírným kulháním. Tereza periferně zachytila jeho obrys, když vtom…
Terezko! ozval se veselý hlas.
Otočila se prudce: Viktore!
Byl to její spolužák Viktor. Od základky měl postižení, něco s nohama i rukama. Od první třídy trávíval půlku života po nemocnicích. Kluci se mu smáli, ale nikdy se nedal, patřil mezi premianty té jejich školy na Jižáku. Po každém pobytu v špitále byl zas o krůček dál a stálost byla jeho druhé jméno. Do prváku ho nosili skoro v náruči, na maturiťáku už přišel sám, i když kulhal.
Teď přichází z lesklého auta a objímá ji tak, že sotva stačí civět. To snad není možný, Terezko, tys vůbec nezestárla! Ty ses ztratila ze světa, když jsme se předloni domlouvali na sraz. Jůlča říkala, že ti psala
No, práce, zamumlala, a Viktorovým očím to neuniklo.
Do obchodu? Tak pojď, vezmu tě sebou. A táhl ji zrovna do nejbližšího obchodu toho, co je takový dražší. Podle zaváhání mu došlo, vo co běží. A když na ni pořádně pohlédl, pochopil všechno.
Terezo chtěl něco říct.
Ne, Viktore, tamhle nejdu, sorry. Vykroutila se mu a zamířila zdecimovaně do levnějšího Lidlu o ulici dál.
***
Nakoupila, počítala každou korunu, a šla zpátky. U chodníku stál stále Viktor u svého Superbu a najednou odvázaně otevřel dveře a vybídl ji: Nastup! Poslechla bez odporu.
Tak co se ti stalo? začal tónem laskavého generála. A ona, s nosem červeným od slz, najednou vyhrkla celý svůj příběh od začátku až po ten ráno.
Tak uteč od něj a hotovo.
A kam půjdu? Všechno je psané na něj…
Víš, že jsem nejlepší advokát v Praze? Co je psáno, to ať tě netrápí polovina je tvoje! Tak, číslo mi nadiktuj. Vytáhl mobil, Tereza zakoktala číslo, za dvě vteřiny jí hrála melodie v kabelce.
Dneska je sobota. V pondělí žádost na rozvod, já napíšu, co bude třeba. Zavezu tě domů, kde bydlíš?
Na Čechově, u pošty.
No vida, já jsem zrovna v té nové devítce támhle za rohem.
***
Dojeli k jejímu paneláku. Pomohl jí vystoupit, usmál se: Terezo, máš na to. V pondělí volám. Kdyby byl o víkendu malér, okamžitě mi zavolej.
Viktore, já se bojím
Neboj se! Potměšile, ale povzbudivě se usmál.
***
Sotva vešla do bytu, letěl Prokop do předsíně: Proč se vozíš s chlapama autem, co?!
Náhodou jsem potkala spolužáka.
Chlap doma hlady šilhá, manželka se předvádí!
Následovalo pár krásných českých nadávek a rána do hlavy.
Sáček s nákupem upadl na linoleum, Tereza vyběhla ven, napůl v slzách, napůl v běhu a přímo narazila do Viktora.
Nasedej!
Viktor otevřel dveře a vsunul ji na sedadlo. Za chvíli už byli v jeho bytě moderní třípokoják zalitý světlem a klidem.
Kde to jsem, Viktore? vykoktala v šoku.
Moje království. Neboj, tady tě nikdo neuhodí, já bydlím sám. Právě když to dořekl, rozezněl se její mobil a ozval se zdrcující hlas Prokopa.
Kde lítáš, ženská?!
Následovalo řvaní. Viktor s ledovým klidem převzal telefon: Paní Tereza zítra podává žádost o rozvod. Byt zůstává jí.
Cože?! Kdo jste vy vůbec?!
Můžu vás poslat na dva roky do vyšší společnosti do věznice. Tak na shledanou. Viktor típnul hovor. Tereza brečela dál.
Dost, Terezo. Klid. Běž se dát dohromady, budeme obědvat.
Než si vypláchla oči v koupelně, Viktor se postavil k plotně a na chvíli telefonoval.
***
Po skrovném obědě, který chutnal jako v Globusu těsně před zavíračkou, Viktor rozhodně pronesl: Jde se na tvého manžela!
Tereza bledla: Ne-e. Bojím
Terezo, neboj se. Teď se bude jednat podle tebe.
Před domem stála polorozpadlá policejní Niva. Vyklopil se z ní mladický poručík a s vojenským pozdravem vyštěkl: Pane doktore Viktor Petříku, máme vás v péči.
Ruce si potřásli, Terezu posadili do auta.
***
O pár minut později už zvonili u jejich dveří.
Koho to čerti nesou, zaburácel Prokop a, aniž by se narovnal, zabručel: Prokop Tuček co chcete?
Pár otázek, přísně pravil policista. Byt zalila ponurá atmosféra. Terezo, sbal si doklady a co potřebuješ na pár dní.
Zatímco si Tereza balila a zoufale se snažila nemyslet na to, co bude, odevzdala instinktivně Viktorovi svoji občanku, zdravotku a pár dokladů. Ten na ni pohlédl s hřejivým pohledem, jako by už měli za sebou svatbu a dvě děti. Tereza se do balení pustila automaticky, ale někde v hrudi jí teď bublalo cosi, co by mohlo být štěstí.
Pane doktore, mám hotovo, hlásil poručík.
Viktor usedl místo něj.
Poslouchejte, Prokope, v pondělí budete stát o rozvod. Co nepatří jen vám, dělí se. Nemáte děti, bude to rychlé. Pokud budete dělat potíže, podáme žalobu nejen na rozvod a vypořádání majetku, ale i za domácí násilí. To by mohlo znamenat pár let v chládku.
Já si s tou svojí ještě večer promluvím a bude po vašem advokátském extempore, šklebil se Prokop.
To sotva. Teď máte dvě možnosti pustit ji, nebo si sednout za násilí. Tak jak?
Prokop zakašlal, zkoumal dlaždičky a pak mávl rukou: Ať jde, kam chce.
Výborně. V pondělí přijedu, zajdeme podat žádost spolu. Bude po všem.
***
Mezitím Tereze pípla esemeska máma. S mámou to po svatbě a nynějším rozvodu s Prokopem není lehké, rodiče mají třicet let společného života, hádky u nich neexistují.
Ahoj, mami! zahlásila do telefonu Tereza s nehranou radostí.
Ahoj, holka, ozvalo se na druhém konci. Ale veselí to zrovna nebylo.
Mami, co se děje?
Tak ty sis teda oddychla, co! Zbavila ses manžela a vesele si pískáš.
Víš co, mami jsem spíš šťastná, že mám konečně klid. Co se děje u vás?
Olina si našla ženicha pražáka. Ani byt nemá. Sme domluveni, že se složíme a koupíme jim jednopokoják, svatba nebude. Ale je z toho smutná.
Tak ať bydlí u mě! Stejně mám byt na půl volný.
Terezo, a co ty budeš?
Tereza, naplněná novou energií, odpověděla: Mami, já se zamilovala! Beru si Viktora. To je ten, kdo mě vytáhl z bahna. A přísahám, tentokrát je to fakt na celý život!Na druhé straně se rozhostilo ticho a pak se máma zasmála: No teda, holka Ten tvůj anděl strážný má evidentně čtyři kola a jízdenku do štěstí.
Tereza se rozesmála tak moc, až jí tekly nové slzy ty šťastné. Když položila telefon, Viktor jí podal hrnek čaje a zašeptal: Tak co teď? Budeš bydlet tady, nebo?
Usmála se a na okamžik se k němu přitulila. Teď poprvé vím, že nikdo mi neublíží. Ani Prokop, ani svět.
Viktor ji objal pevněji. Teď už nikdy.
Z plně otevřeného okna zavanul svěží letní vzduch a s ním k Tereze poprvé po letech přišla jistota, že život není jen přežívání. S Viktorem po boku, jiskrou v očích a velkým plánem začít opravdu znovu, vykročila do nového dne.
A když večer seděli v obýváku, smáli se vzpomínkám na školní léta a plánovali, kam vyrazí, Tereza věděla, že tady už bude doma. Protože někdy, když se všechno pokazí, přijde někdo nečekaný, podrží vás za ruku a najednou vám svět dává druhou šanci.
A v tu chvíli si Tereza pomyslela: Pokud je tohle ten nový začátek, lásku už si nikdy vzít nedám.