Maruško, co blázníš? vykulil na mě oči Honza, zatímco jsem mu podávala kraťasy a tričko.
Nic neblázním. Jestli budeš dál chrápat, všechny milenky ti rozebere konkurence! stáhla jsem z něj peřinu a chudák Honza se celý oklepal zimou.
O čem to vůbec mluvíš?
Po včerejších tvých řečech, že prý nastane chvíle, kdy si pořídíš milenku, jsem došla k rozhodnutí. Čas nastal, Honzo. Je půl šesté, vstávej a vyrážej do akce.
Ale já to nemyslel vážně. Pohádali jsme se, pamatuješ? Omlouvám se, byl jsem vedle.
Ne ne, tys to vystihnul správně. Já jsem si nechala vyhasnout náš plamen. Všechen benzín padl na mě samotnou. Teď už máme jen popel, ve kterém neuděláš ani brambory v alobalu. Napravím to. Vstávej!
Ty mě vyhazuješ?
Ale kdepak, hezky tě vyháním na dvorek běhat. Budeš každý den cvičit, dokud se ti ten pupek neotřese. Milenka nebude trpět maskota ze soutěže Michelin u postele. Vstávej!
Chápajíc, že nemá smysl odporovat, Honza se vyškrábal z postele a narval si kraťasy přes trenky, aby aspoň sportem vykoupil svůj “hřích”.
Připomeň mi, ať ti koupíme plavky. V tomhle povlaku tě nějaká fanynka odnese i s větrem z ložnice.
Po deseti minutách kecání kolem domu pod přísným Maruščiným dohledem se Honza doplazil domů a sotva dýchajíc se snažil dovléct zpět do postele.
Kam myslíš, že lezeš? zarazila ho Maruška.
Chci umřít aspoň na posteli, ve spánku.
Umírat nemůžeš, hledáme ti milenku, ne patologa. Koukej do sprchy, teď budeš muset vonět minimálně dvakrát denně. Mně jsi nevadil, ale cizímu člověku nevoníš. A zuby si budeš kartáčovat ráno i večer! křikla už z předsíně. Hlavně si umyj hlavu, jdeme dělat profilovku.
Jakou profilovku?
Pořádnou, na seznamku. Já tě stejně vždycky vyfotím jako pivaře a milovníka opečených knedlíků, ale my potřebujeme zachytit pořádného alfa samce.
Maruško, neblbni už, ne?
Ušetři vzduch v plicích, budeš ho potřebovat na lichotky pro jiné ženské. Jdeme vybírat kandidátku.
To už Honza ožil. Procházet seznamky ho bavilo, když šlo o nevinnou srandičku. Teď mohl “oficiálně.” Začal ťukat na obrázky.
Co tahle?
Hezky prosím, to myslíš vážně?
A co je na ní?
Honzo, z milenky má mít žena pocit viny za sebe, ne ostudu za tebe. Tohle vypadá hůř než naše stará favoritka před prodejem. Tam bys měl cedulku: “Pozor, může opadávat.”
Tak tahle?
TA? Prosím tě, s takovou bych se bála potkat sousedy. Pojď, radši sem koukni, tahle vypadá skvěle!
Ses zbláznila? Ta by se mnou nešla ani na limonádu
Bože, jak jsem tě, takového nešťastného Brouka Pytlíka, mohla patnáct let snášet? Čím sis mě získal?
Smyslem pro humor? zkusil Honza.
Upřímně, kdyby smích prodlužoval život, dávno bych vdověla už na líbánkách. Nehledáme důvody. Radši ti koupíme pořádný oblek a ulovíme milenku “na živo.”
Nech toho, Maruško, udobříme se.
Jaká hádka? Mít milenku je přece status úspěšného Čecha. A jeho žena je na tom taky lépe. Jednou stačit nebude!
V obchodním centru mě Maruška táhla do nejdražšího butiku a rovnou svlékala figuríny.
Maruško, tyhle kalhoty i sako stojí jak zimní sada pneu! bránil se Honza na cestě do kabinky.
To neřeš, kondomy koupíme v lékárně zvlášť. Letní, zimní, jak budeš chtít. Dvojitá ochrana je základ. Cizí kytice si domů tahat nebudu.
Maruško!
Co je? Hlavně bezpečí. Nevybíráme koloběžku, ale nejkratší stranu našeho lichoběžníku. Už jsi volal šéfovi?
Proč jako? ptal se Honza, navlékající sako.
No přece kvůli výplatě! Jak chceš na svůj plat uživit dvě ženský? Já si vystačím s bramboračkou, ale milenka má úplně jiný požadavky: tři večeře, pět skleniček vína, hotel se čtyřma hvězdama jestli ušetříš, základ se rychle propadne.
Konečně se Honza upravil a narovnal kravatu.
No, fešák jak z naší svatby! utřela jsem slzu do rukávu.
Opravdu vám to sluší, přihodila žena z vedlejší kabinky.
Chcete si ho vzít? Hledá milenku, dodala jsem.
Ne děkuji, mám tři vlastní, usmála se bezostyšně ta paní.
Honzo, tahle by nebyla věrná ani kartě v cizí bance, pravila jsem důrazně. Potřebujeme spolehlivou, přenositelnou a co hlavně důvěryhodnou. Jdeme. Parfémy tě dolaďčí a poletíš!
Po hodině v obchodáku jsem uznala, že už je připraven.
Tak, Honzo, jsi připravený. I bez fotky. Jdi a nezapomínej na všechno, co jsem tě dneska naučila: buď vytrvalý, galantní a sebevědomý, jak když jsi prodával našeho favorita.
Maruška šla domů dodělat bramboračku a Honza se vydal hledat milenku, na kterou ho celý den připravovali.
Za hodinu někdo zazvonil u dveří.
Dobrý den, krásná paní, je váš muž doma? ozval se v domovním telefonu neznámý, sametový hlas, z kterého mi málem vypadla vařečka. Ten tón by rozpálil i radiátor.
Eh… on je u milenky, vyhrkla jsem.
Tak mě pusťte, chci vám něco nabídnout.
Od těch slov mě polilo horko a hned na to mě zamrazilo. Chtěla jsem si jít pro paralen, ale místo toho jsem mu třikrát otevřela. Honza dorazil do bytu se zářivě rudou kytkou. Opatrně mě objal kolem pasu a v předsíni najednou bylo horko jak v sauně.
Ty jsi brečela? podivil se Honza méma červeným očím.
Trošku, uvědomila jsem si, že jsem topila dřevem, ale na oheň bylo potřeba.
Co kdybych vás dneska pozval do stylové restaurace a vyprávěl úžasný příběh o vaší kráse? v jeho očích blýskala nejen touha, ale i 5 cl slivovice na kuráž. Zveme na večer plný dokumentární prózy, která se vám zaručeně zalíbí.
J-j-já chci! zamumlala jsem a mačkala mezitím řasy a vypínala plotnu pod polívkou.
Já mezitím zavolám taxi, přikývl Honza.
Kam pojedem? zahihňala jsem se hloupě.
No přece do pětihvězdičkové restaurace!
Tady máme leda pizzerii Pět sýrů.
Tak tam. Pro mou milenku jen to nejlepší.
A ženu necháš doma, nebude žárlit?
My se budeme tak snažit, aby žárlila, mrkl Honza spiklenecky.