Víš, mám pocit, že můj brácha si teda s tou svatbou úplně nevybral nejlíp. Upřímně, ze začátku jsem se fakt snažila s jeho manželkou vycházet v pohodě. Chvilku bydleli u mámy a mě doma. Já jsem se stěhovala do menšího pokoje, máma šla do obýváku, a ložnici jsme dali bráchovi s jeho ženou. Ale Hana nám už od začátku dávala najevo, že jsme pro ni tak nějak druhořadí. Byla totiž dcera univerzitního profesora, víš jak Bráchova žena doma neuklízela ani nevařila, prý že není služka.
Když zjistila, že čeká dítě, přišla s tím, že potřebuje úplný klid. Máma je nekonfliktní člověk, takže to moc neřešila. Já jsem si domu ani nemohla přivést kamarády, protože se Haně prostě nehodilo, že tam někdo bude. Pořád si přála něco dobrýho k jídlu a klid. Takže máma začala vařit zvlášť pro ni a zvlášť pro nás. Xkrát jsem jí říkala, ať se na to vykašle, že si snacha začíná dovolovat víc a víc.
Čím blíž byl porod, tím víc měla speciálních požadavků. Například že dítě prý bude potřebovat vlastní pokoj, takže já ať se odstěhuju k mámě do obýváku. To už mě dorazilo. Když jsem nesouhlasila, Hana začala brečet, že jí praskne voda a porodí předčasně. Brácha se místo všeho postavil za ni a mně vynadal, že jsem ubrečený rozmazlenec. Nakonec to máma nevydržela a řekla mu, že si mají něco udělat s bydlením. Tak se odstěhovali.
A víš, že jsem ani nevěděla, kdy se jejich syn narodil? Ani na křest jsme nebyli pozvaní. Hana mi jen napsala, ať nic nekupujeme, že jim máme radši dát peníze konkrétně nám poslala zprávu, kolik si představuje, prý aspoň 3 tisíce korun. Máma z toho byla špatná, protože tolik peněz nemáme, a tak jsme nějakou dobu malýho vůbec neviděli. Ale nakonec nám ho začali dávat na hlídání sami! Hana si občas potřebovala zajít s kámoškama na kafe nebo na nehty, tak ho nechala u mě a mámy ale vždycky se pak přišla hádat, že byl špatně oblečený, nebo jsme mu dali jíst něco, co neměla ráda.
Když chlapečkovi byl rok, přišli na návštěvu s tím, že potřebují zase vyřešit bydlení. Nedostanou hypotéku, tak Hana prohlásila, že půjde na částečný úvazek, a já ať hlídám malýho, protože chodím na pedagogickou fakultu, takže aspoň budu mít praxi. Jenže za to mi samozřejmě platit nebudou, protože z jednoho platu jen tak tak vyžijí. A že si mám klidně přestoupit na dálkové studium, abych se jim mohla věnovat víc.
Samozřejmě jsem jim na to řekla, že to nepřipadá v úvahu. Snažila jsem se bráchovi vysvětlit, že to nejsou moje povinnosti, ale on to vůbec nechápal. A pak jsem ještě musela poslouchat, jaká jsem sobecká, že se nechci postarat o jejich dítě a že už k nám v životě nevkročí.
Asi půl roku je opravdu nebylo vidět. Pak jednou přišel brácha a povídá mi, že Hana si v nové práci někoho našla. Rozvedla se, chce po bráchovi alimenty a řekla mu, že jestli bude platit, občas mu syna půjčí, a když ne, tak na něj může zapomenout. No a frajer, kterého si Hana našla, byl ženatý, takže z toho vztahu vlastně nic nebylo. Teď bývalá bráchova žena pořád bydlí v pronájmu, který jí platí brácha.
Brácha se nám všem omluvil a říkal, že příště si ženu bude vybírat o moc pečlivěji. Nezní to jako z telenovely?