Deset let manželství je to málo nebo hodně? Tak dlouho spolu žili Martina s Petrem. Navenek působili jako ideální rodina, ale pak Martina otěhotněla.
Seznámili se krátce po vysoké škole. Nežili spolu dlouho, když se rozhodli nastěhovat do společného bytu a brzy na to se vzali. Petr opakovaně říkal, že děti nechce. Martina roky brala antikoncepci, ale jednoho dne jí selhala. Dvě čárky na testu ji zaskočily nepřipravenou.
Nevěděla, jak mu to sdělit. Tajně zašla na gynekologii, podstoupila všechna vyšetření a ultrazvuk, aby byla jistá, že s miminkem je vše v pořádku. Pak teprve o těhotenství Petrově řekla. Ten vybuchl vzteky jako nikdy předtím. Ihned ji nutil jít na potrat. Hned ji varoval pokud odmítne, podá žádost o rozvod.
Martina se rozhodla, že si dítě nechá. Petr si hned druhý den sbalil věci a zmizel. Myslela si, že někam odjel, ve skutečnosti však sledoval každý její krok. Dokonce stál před ordinací, když byla na ultrazvuku, a zaslechl, že čeká dvojčata. Po porodu si domluvil schůzku s lékaři v porodnici a tajně spatřil děti. Přiznal, že neměl odvahu vejít za Martinou.
Jednoho dne Martinu potají zavolala sestřička a svěřila se jí, že její manžel chodí za dětmi. Martina byla ráda, ale nedala to na sobě znát. Jednoho dne přišel Petr za Martinou a tiše začal:
Martino, je mi to líto. Musím ti to vysvětlit. Byly mi tři roky a žil jsem jen s mámou. Tehdy byla těhotná, ale to tátu nezastavilo… Porod nastal dřív, přišlo to nečekaně. Bylo to hrozné… máma umřela. Vyrůstal jsem sám… Moji bratři dvojčata zemřeli den po mámě. Tehdy jsem si přísahal, že nikdy nechci být otcem za takovou cenu.
Martina propukla v pláč a objala svého muže. Bylo jí ho neskutečně líto, protože si musel znovu projít ty nejtemnější vzpomínky svého života. Usmířili se a začali spolu znovu žít jako rodina. Už ale nebyli pouze dva; byli čtyři.
Jak ubíhaly roky, Petr s Martinou byli stále stejně zamilovaní jako na začátku. A všechno, co jim chybělo k naprostému štěstí, bylo právě těch jejich dětí.