Poslouchej, teď ti něco musím vyprávět, protože mě to fakt naštvalo. Můj syn má už dvě děti, za chvíli bude mít třetí, a jeho žena, moje snacha, mi furt předhazuje, jak je hrozný, že jejich děti vidí ovoce jednou měsíčně a já svým kočkám kupuju prémiové krmení za několik stovek korun. Ale víš, v čem je to celé postavené na hlavu? Ty děti mají oba rodiče, kteří by se o ně měli postarat kdežto o moje kočky se starám jenom já.
Pamatuju si, když jsem jim jednou zmínila, že by možná měli zpomalit s tím rozšiřováním rodiny, bylo mi řečeno, ať si hledím svého a nepletu se do jejich věcí. No tak si hledím svého věnuju se kočkám a poslouchám narážky od snachy, jaká jsem babička na baterky.
Svatbu měli v Brně, když už byla snacha těhotná. Jasně, oba tvrdili, že to je z velké lásky, těhotenství prý byla náhoda, ale dobře víš, jak tohle většinou chodí. Neřešila jsem to dál, syn už není klouček, aby ho někdo vodil za ručičku, a musí za své rozhodnutí nést zodpovědnost.
Snacha před rodičovskou pracovala jako prodavačka v Albertu na pokladně, ale většinu těhotenství ztrávila na neschopence pořád měla nějaké řeči, že ji štve komunikace s lidmi a že jí vůbec není dobře. Víš co, má dost ostrý jazyk a žádný extra trpělivý povahu, takže věřím, že se tam občas někde pohádala.
Já byla ráda, že nebydlíme spolu. Já mám svůj malý byt v Židenicích, oni mají 3+kk na sídlišti v Komíně, co si syn koupil krátce před svatbou na hypotéku. Já svůj starý byt prodala, koupila si 1+1 a syn za svůj kousek pořídil ten jejich na úvěr.
Pamatuju si, jak jsem mu říkala: Hele, na co ti teď bude tak velikej byt, to se sakra přeplatíš! Ale to jsem ještě nevěděla, že se bude ženit. Hypotéku splácí sám, protože snacha na peníze do domácnosti moc nepřispívá buď je doma, nebo na neschopence, ale utrácet jí jde vždycky dobře.
Já se do jejich domácnosti nepletu, aby pak nebylo všechno na mě. Syna si zvolil, s kým bude žít, a já už mám svůj klidný kout.
Aspoň, že bydlí nedaleko, takže když má hlad a snacha mu nic neuvaří, staví se po práci ke mně na večeři. Říká, že jeho žena nemůže vařit, protože jí smrdí jídlo.
Když se narodil první vnuk, nabídla jsem, že pomůžu. Ale poslala mě jednoduše do háje prý to zvládne sama, má internet, vlastní mámu a mě nepotřebuje. Tak jo, já se nenutím. Občas jsem donesla něco na zub a šla zase domů.
Syn toho měl plné kecky hypotéka, žena, dítě, to není žádná legrace a on si tam udělal trochu sám medvědí službu. Uklidňovala jsem ho, že až se žena vrátí do práce, uleví se mu. Jenže ta se do práce moc nehrne. Když byl prvnímu vnoučkovi rok a půl, už zase byla těhotná.
Opatrně jsem naznačila, jestli by se nechtěli trochu brzdit, že ten druhý ještě ani nechodí a už se rodí třetí, a snacha mě hned setřela: Starajte se o svoje a do našeho nemluvte! Pomoc od vás nepotřebujeme! Syn se zmohl jen na něco o rodičovském příspěvku, jak to pomůže. Tak jsem to nechala být a s ní se prakticky přestala bavit, abych neměla zbytečně dusno.
Syn sem tam dovedl staršího vnuka za mnou, mladšího mi snacha vůbec neukazovala. No co, alespoň není doma věčně napětí. Každý si žije svým životem.
Finančně se jim to ale ani trochu nelepší. Peníze furt chybí, hádají se kvůli nim. Syn už někdy zoufale breptá, že žena neumí šetřit, že on nevydělává jako nějaký podnikatel, ale já si říkám co na to dodat? Život mají ve svých rukou.
Druhého vnoučka jsem poprvé viděla, když už mu bylo sedm měsíců. Konečně mě snacha pustila na oslavu narozenin ke staršímu. Přinesla jsem dárky i něco na stůl, protože vím, že na tom nejsou dobře. Strávila jsem tam pár hodin, a snacha celou dobu chodila se zamračeným výrazem, jako kdyby mi tím prokazovala extrémní laskavost.
Už jsem ve věku, kdy se nebudu ponižovat a prosit někoho o přízeň. Pokud mě nepozvou, tak tam prostě nelezu. Staršího vnuka párkrát za měsíc vidím, mladšího zatím vůbec.
Teď si představ, před pár týdny jsem potkala snachu v Lidlu, evidentně zase těhotnou, a ona jen zahlédla, co mám v košíku (samé granule a dobrůtky pro kočky), a vyhrkla něco jako: Správně, děti ovoce jednou za měsíc, ale kočky mají pokaždý drahý kapsičky! A odtáhla kluka pryč.
A víš co mě nejvíc štve? Že když já mám pro kočky peníze, tak jsem najednou špatná babička, která není ochotná se roztrhat pro rodinu. Jenže já za jejich situaci nemůžu. Věděla, že mají s penězi těžkosti, stejně má jedno dítě za druhým a nic neřeší. Místo věčného těhotenství by mohla jít taky někdy do práce, aby děti měly na ovoce.
No, už čekám, že mi brzy zakáže vídat vnoučata úplně, protože podle ní jsem špatná babička, která nedá i poslední korunu rodině svého syna. Ale víš, člověk má mít vlastní rozum a já mám dojem, že těm dvěma to asi úplně nedochází. Aspoň že mám svoje kočky, tam aspoň vím, na čem jsem.