Byla jsem přesvědčená, že jsem už toho chlapce, kterého přivedla moje dcera, někde viděla. A když jsem si vzpomněla odkud, ihned jsem běžela varovat svou dceru.

Dobré zprávy

Můj manžel a já jsme pracovali dnem i nocí už od začátku našeho společného života. Vždycky jsme chtěli, aby naše děti měly vše, na co si vzpomenou, aby jim nic nescházelo. Proto, když se nám narodila naše dcera, vzal si manžel hned dvě práce, abychom to všechno finančně utáhli. Snažili jsme se vychovávat naši dceru, aby byla slušná a ohleduplná. Čas běžel jako splašený vlak a dřív než jsme se nadáli, naše holčička nám vyrostla před očima.

Byla teď jako z pohádky krásná, že by se za ní otočil i svatý Václav. Nápadníky jsme nemuseli shánět, spíš je odhánět. Později jsem si všimla, že se dcera pohybuje po bytě jak baletka na tenkém ledě. Něco v ní kvasilo. A pak jsme odhalili pravdu zamilovala se až po uši! Manžel i já jsme měli obrovskou radost, a dokonce jsme ji ponoukali, ať nám toho svého vyvoleného představí. Zajímalo nás, kdo je ten šťastlivec, co jí učaroval. Dcera slíbila, že nás určitě seznámí.

Nedávno nám oznámila, že přivede svého prince k nám domů. Strávila jsem celý den v kuchyni, meditovala jsem nad svíčkovou, vařila jsem bramborový salát, pekla buchty no typická česká maminka. Manžel mezitím luxoval, leštil nábytek a věšel obrazy rovně, aby nedostali návštěvníci amok. Do poslední chvíle jsme se těšili jak malí. Naše dcera byla rozkvetlá, rozdávala samé úsměvy a spíš se vznášela metr nad zemí než chodila.

Když pak dorazili, byla jsem mile překvapená. Ten kluk byl zdvořilý, vtipný, uměl dobře pokecat. Pozvala jsem je ke stolu, cpala je knedlíky a občas lehce vyslýchala. Ale celou dobu mě něco hlodalo odněkud jsem toho mládence znala! Jeho obličej mi byl povědomý jak ta reklama na karlovarské oplatky. Celý večer jsem dumala, odkud ho jen znám. Povídali jsme si, smáli jsme se, šel jim humor skvěle.

Ale sotva za nimi zapadly dveře, rozsvítilo se mi a všechno mi secvaklo. Tuhle tvář jsem viděla na plakátu v Bille hledaný! On a ještě jeden týpek podváděli důvěřivé babičky a kradli jim z kasiček úspory na lázně. Na oznámení bylo napsáno, že je třeba je okamžitě nahlásit! Okamžitě jsem to řekla manželovi i dceři. Dcera začala brečet, že jsem si všechno vymyslela naschvál, abych jí toho kluka znechutila.

Jenže já jsem to myslela dobře. Chtěla jsem ji jen varovat před možnými trablemi. Záleželo nám na tom, s kým bude náš jediný poklad žít. Odpovědí mi ale bylo, že si dcera sbalila kufr, sbalila i plyšáky a uraženě odešla z domova.

Celý měsíc jsme o ní neslyšeli ani pípnutí. Na telefony nereaguje. Začínám být jak v Kafkově povídce plná výčitek a nejistoty. Možná jsem to fakt přehnala a její princ je vlastně úplně v pohodě… Možná. Ale zkuste to vysvětlit srdci české mámy!

Rate article
Add a comment