Na začátku tohoto roku navštěvuji jednu ze svých bývalých tříd na gymnáziu. Během hodiny se přihlásí dívka jménem Libuše a slušně požádá učitele, zda může odejít na toaletu. Učitel, pan Marek, jí to ale zamítne. Libuše zkusí požádat znovu, tentokrát ještě zdvořileji, ale odpověď je opět záporná.
Uběhne pár minut, a Libuše podotýká, že to začíná být naléhavé. Učitel ji však stále odmítá. Je jasné, že se učitel Marek cítí podrážděný. Když Libuše asi po pěti minutách zvedne opět ruku a oznámí, že opravdu musí odejít, protože se jí přihodila nečekaná situace, učitel jí s tvrdým hlasem řekne Ne. Vtom Libuše vstane a celá třída se na ni otočí. Dívka je celá rudá studem, ale v klidu nahlas řekne učiteli: Pane učiteli, mám menstruaci, opravdu potřebuji jít na toaletu.
Ve třídě zavládne naprosté ticho a pohledy všech směřují na Libuši. Učitel chvíli nereaguje a poté ji stále odmítá pustit a přikazuje jí, ať si sedne. Všichni jsou v rozpacích. Najednou ale vstane spolužák, vysportovaný kluk jménem Václav, a s pevným hlasem se postaví učiteli: Máte manželku? Nebo jste vyrůstal bez matky a sestry? Slečna má menstruaci, musí jít na záchod, a půjde tam, ať už dovolíte, nebo ne.
Václav se nakloní k Libuši, vezme ji jemně za ruku a odvede ji ven na chodbu směrem k toaletám. Když se po chvíli vrátí do třídy, učitel jim oběma začne vyčítat neslušné chování a Václava okřikuje. Na tu chvíli nikdy nezapomenu.
Ten den se Václav ukázal být rozumnějším člověkem než samotný učitel.