Stárnutí není něco, proti čemu byste měli bojovat – je to něco, co byste měli uctívat.

Stárnout není něco, čemu by se měl člověk vzpírat naopak, je to něco, co si zaslouží úctu. Věk nám nebere krásu, hodnotu ani naši vnitřní sílu. Pokud se něco opravdu mění, pak je to to, že tyto věci vystupují na povrch ještě zřetelněji. Rok za rokem ze mne opadávají nánosy cizích očekávání a zůstává jen to, čím skutečně jsem člověk ukrytý pod vším tím světovým hlukem.

Čas nás nesnižuje čistí nás. Zaobluje ostré hrany, které nám už neslouží, a naopak posiluje ty části, které nám jsou drahé. Učí nás postupně opouštět věci, které nikdy nebyly naším břemenem tlak na to být stále zajímavý, patřit všude a každému se zavděčit.

A právě v tom okamžiku, kdy člověk začíná opravdu pouštět, se něco silného odehrává stává se více sám sebou, než kdy předtím.

Vrásky na tváři nejsou známkou mizejícího mládí jsou mapou smíchu, slz, odvahy a lásky. Šediny ve vlasech nejsou ztrátou barvy, ale korunou nabytých zkušeností, důkazem bitev, které jsem vybojoval, i vzácných chvil, které nosím v srdci.

S věkem přichází lepší jasno. Milujeme vědoměji, mluvíme upřímněji a o to pevněji držíme to, co má skutečnou hodnotu a klidněji pouštíme to, co už ji nemá.

Stáří z nás nedělá méně dává nám hloubku, moudrost a celistvost.

Proto vítám každé své další narozeniny ne se strachem, ale s vděčností za moudrost, kterou jsem získal, za sílu, kterou jsem pro sebe objevil, a za výjimečného člověka, kterým se stále stávám.

Můj osobní závěr? Stárnutí je dar, který stojí za to přijímat s otevřenou náručí a pokorou.

Rate article
Add a comment