„Jak to, že se nechceš starat o dítě mého syna?“ – neudržela se tchyně – Za prvé, já se od Igorka n…

Dobré zprávy

Jak to myslíš, že se nechceš starat o dítě mého syna? neudržela se tchyně.

Zaprvé, O Igorka se nijak neošklíbám. Jen připomenu, že v tomhle domě jsem právě já ta, kdo po práci jako spořádaná manželka a máma odbývá druhou šichtu v kuchyni, u praní a úklidu. Pomoci můžu, poradit taky, ale brát na sebe celou výchovu nemám v plánu.

Počkat, jak jakože nemáš? Taková pokrytecká, co?

Jsi pěkná Rito! K čemu je práce, když za ni není zaplaceno? jak jsem čekala, na setkání ze základky se Světlana nezapřela. Její touha probírat a pomlouvat všechny přetrvávala.

Ale dávno tomu, co bych nevěděla, co odpovědět. Teď už mi jazyk dobře sloužil a samozřejmě jsem neváhala srovnat Světku do latě.

Jestli Ty pořád řešíš, kde vzít peníze, neznamená, že to mají všichni stejně, pokrčila jsem nezúčastněně rameny. Od táty jsem zdědila dva byty v Praze. Jeden po něm přímo, druhý přešel přes mámu původně z babičky a dědy.

A nájmy v Praze, to víš, nejsou jako tady mám dost na živobytí i na radosti, takže si můžu dovolit hledat práci podle sebe, ne jen kvůli penězům. Proto ses z doktorky stala prodavačkou, viď?

To bylo tajemství. A já slíbila nikomu to neříkat.

Ale pokud Světlana chtěla vše držet pod pokličkou, neměla mi před ostatními nadávat.

Vážně si myslela, že jí to u mě projde? Pochybuji.

Prodavačka?! To snad ne…

To jsi slíbila, že neřekneš! vypískla uraženě Světlana.

Sebrala kabelku a vyrazila z restaurace, aby se, soudě podle výrazu, nerozplakala.

Dobře jí tak, poznamenal Andrej po chvilce ticha.

Stejně, kdo ji zval? přidala se Táňa.

Já jsem zvala všechny, ozvala se omluvně naše bývalá třídní starostka Anička. Pamatuju si, že Světlana nebyla v dětství žádný svatoušek, ale čekala jsem, že lidi se mění. Někteří.

Ale ne všichni, usmála jsem se já.

Skupina se rozesmála. Pak se pozornost přesunula na mě a moji práci.

Byla jsem připravená, že otázky nebudou zlé, spíš zvědavé.

Málokdo se potká s mým oborem a často kolují všelijaké mýty.

A proč je vlastně léčíš, když jim to nepomůže? zamyslel se Valda.

Kdo říká, že to nemá smysl? Třeba mám chlapečka, pět let. Porod se zkomplikoval, hypoxie a teď zpomalený vývoj. Ale prognoza je nadějná na rozdíl od mýtů! Mluvit začal až kolem tří, musí pravidelně cvičit s odborníky, ale má šanci zvládat běžnou školu a život jako ostatní. Kdyby se nechal být, dopadlo by to hůř.

Takže kdybys nemusela řešit koruny, našla sis práci s přesahem, shrnul Valda.

A tak proběhla větší debata o žití a rodinách spolužáků.

A tehdy přišel zvláštní pocit někdo mě prý pozoruje. Přičítala jsem to fantazii, zamířila zpět ke skupině a zapomněla na to.

Od setkání uplynul týden.

Jednoho rána jsem vyšla z domu na parkoviště a zjistila, že mi někdo zablokoval auto.

Zavolala jsem číslo na cizím autě, ozval se omluvný hlas a ujišťoval, že ihned přijde přeparkovat.

Promiňte moc, vážně nebylo kde stát Já jsem jinak Max.

Rita, představila jsem se. Z Maxe vyzařovala jakási vřelost.

Jeho vystupování, oblečení, i vůně mi byly sympatické, přijala jsem pozvání na kafe úplně přirozeně.

A pak na další. Po třech měsících jsem si už život bez Maxe neuměla představit.

I jeho maminka, i syn z prvního manželství mě přijali jako vlastní.

Chlapec měl své zvláštnosti, ale díky své profesi jsem si k malému Igorkovi rychle našla cestu.

Dokonce jsem Maxovi poradila nové metody, jak se synem líp pracovat a pomoci mu s komunikací.

Po roce jsme se sestěhovali. Přestěhovala jsem se k Maxovi a Igorkovi, svůj starý byt v Bohunicích dala opět do nájmu.

Tehdy se začaly objevovat první signály.

Nejprve drobnosti pomoz Igorkovi obléct se, pohlídej ho na chvilku, skočím do obchodu.

To šlo navíc jsme s Igorem vycházeli dobře a čas jsem měla.

Ale brzo se požadavky staly častějšími a vyčerpávajícími.

A musela jsem s Maxem promluvit: jeho syn je jeho odpovědnost.

Ráda pomohu, ale nechci a nebudu nést břímě každodenní péče jsem jeho partnerka, ne náhradní matka. Moc těchto případů mám i v práci.

Zdálo se, že Max to chápe. Ale než došlo ke svatebním přípravám, spolu s jeho matkou začali nahlas plánovat rehabilitaci a očividně počítali s tím, že vedení vezmu na sebe.

Počkejte, vážení, zarazila jsem je. Máme s Maxem jasnou dohodu o syna se stará on.

No dovol, srovnáváš nesrovnatelné, rýpla si budoucí tchyně. Matka je dospělá a zvlášť, dítě potřebuje péči!

Myslíte, že po svatbě budu od Igorka dávat ruce pryč? ptám se klidně. Po práci vařím, peru, uklízím. Ale rehabilitace a výchova by měla zůstat v rukou Maxe. Pomůžu, poradím ale abych převzala vše za rodiče, na to mě nehledejte.

Tak ty jsi taková, všechno všem vykládáš a jak jde o skutečnou práci, raději uhýbáš! obořila se tchyně.

Nerozuměla jsem až mi došlo, že Maxova matka přivydělává v té samé restauraci, kde jsme měli třídní sraz. Docvaklo mi to.

No jasně, tohle jste všechno naplánovali, abych vám pečovala o nemocné dítě!

A ty ses fakt myslela, že bych s tebou vůbec začal, nebýt Igora a tvé profese? vybuchl Max. Kdybys neměla výhody i zkušenosti

Tak prosím, nemusíš se dívat nikdy víc, stáhla jsem prsten a hodila mu ho do klína.

Ještě budeš litovat, zaúpěli Max a jeho matka, normální chlap nechce ženskou bez peněz a bez pořádné práce!

Mám dva byty v Praze, s penězi si poradím, utla jsem debatu.

Těšilo mě pozorovat, jak se jim změní výrazy. Šla jsem si sbalit věci.

Samozřejmě začaly pokusy smiřování. Najednou sliby, že prý se synem bude pracovat sám, všechno vyřeší, víc tak nepromluví. Omluvy, proklamace lásky, nářky…

Neuvěřila jsem jim najednou mi připadali směšní. Vyjádřila jsem něco v tom smyslu, že Max ztratil šedou myšku a opravdu se mi nezdálo, že bych byla já ta, kdo bude litovat.

S kamarády jsme se tomu později smáli. Ale stále věřím, že jednou potkám někoho, kdo mě bude mít rád pro mne samotnou, ne kvůli penězům nebo schopnostem.

Zatím mám svou milovanou práci, přátele a možná si pořídím kocoura. Ten se totiž vychovává mnohem líp než někteří muži.

Rate article
Add a comment