„Jen jí pomoz, o děti se postarám já,“ řekla mi tchyně.

Dobré zprávy

Hele, chci ti říct, co se mi poslední dobou děje. Byla jsem na rodičovské skoro čtyři roky, jak už to u nás bývá, děti máme docela po sobě, tak plním svoji roli mámy víc než dost. Manžel maká na dvou pozicích, máme vlastní byt v Praze, takže to tak nějak zvládáme, i když to rozhodně není lehký.

Jednou takhle u večeře, když byla u nás tchyně, se mě najednou zeptala: Tak co jsi dokázala ve svých pětadvaceti? V tvém věku měla moje dcera už slušně našlápnutou kariéru, a přitom významně koukla po mně.

No jasně, švagrová Eliška, ta se do vdávání nijak nehnala, spíš jí vždycky šlo o to, jak vypadá a co si o ní lidi myslí. Na děti nemyslela ani náhodou, chtěla si hlavně užívat života a poznávat svět. To je samozřejmě její věc, já jsem si vybrala být mámou před pěti lety a nelituju. Jinak její slavná kariéra taky zrovna nefrčí, jak by si představovala spíš má pocit, že jí všichni závidí a že jí každý chce podrazit nohy.

Eliška si teda rozhodně nenechává život utíkat mezi prsty: jezdí na výlety, tráví víkendy na horách, samý wellness, samá zábava. A asi před měsícem najednou přiběhla celá rozčilená, že potřebuje nutně pomoct. Její šéfka měla odcházet na mateřskou, a v práci hledali někoho, kdo by ji na čas nahradil. Kdo připraví nejlepší projekt, dostane místo šéfky. Jenže Eliška to moc s počítačem neumí a byla úplně bezradná.

Začala mi volat i tchyně, že bych jí s tím mohla pomoct, že se všechno zvládne, jen když budu Elišce krýt záda. Že prý se postará o domácnost a děti, ať se soustředím jenom na projekt. Nejdřív jsem protestovala, ale nakonec jsem jí chtěla vyjít vstříc.

To jsem ale netušila, že druhý den mi tchyně zavolá: Hele, nemůžu, jedu na chalupu dělat zavařeniny, s dětma si to nějak domluv. S Eliškou jsem se taky nesešla, nikdy si nenašla čas. Celou noc jsem pak seděla u počítače, snažila se něco vymyslet, a ráno jsem byla úplně vyfluslá. Chtěla jsem jí pomoct, ale aby mi za celou tu dobu někdo pohlídal aspoň na chvilku děti? To nehrozilo.

Pak mi Eliška zavolala rozčílená: Proč to není hotové? Slibovala jsi mi to! Tak jsem jí upřímně řekla: Tys mi taky slibovala, že pohlídáš děti! Nedalo se to stihnout.

Samozřejmě práskla do stolu, že si to radši udělá sama. Ale jak to tak bývá, stejně neudělala nic, a místo nevyhrála. Línější je snad už jen ten její kocour.

Tchyně to všechno završila: Jsi hrozná, Elišce jsi to celé zkazila! Jen jí závidíš! Jenže já už nikomu nemusím dokazovat, jak to bylo. Hlavní je, že manžel mě podržel. Řekl, ať se s Eliškou vůbec nestýkám, že stačilo. Tak jí teď nechám, ať si klidně žije ten svůj svobodný život dál sama Konečně mám klid.

Rate article
Add a comment