Ahoj, kamaráde. Představ si, nedávno jsem potkala na ulici ženu, jak jde se svou roční a půl starou dcerkou, vůbec nevnímala okolí. Kdybych na ni nezavolala, prošla by kolem mě, aniž by si mě všimla. Když mě pak uviděla, nejdřív se upřímně zaradovala, ale za moment jí zase sklouzl do tváře takový zvláštní smutek a lhostejnost. Zeptala jsem se jí, co se stalo, a ona mi pak vyprávěla celý ten příběh o svých rodinných starostech.
Vzali se z lásky. Zásnuby měly nádherné, spousta hezkých chvil a pozornosti, samá romantika. Krátce po svatbě ji manžel nosil skoro na rukou. Snažili se žít v klidu a vzájemném pochopení, i když to občas skřípalo.
Ale co se jim narodila dcerka, všechno se otočilo vzhůru nohama. Manžel najednou pocítil, co to znamená být rodičem, a upřímně moc se mu to nezamlouvalo. Pracoval z domova a její uplakané, neklidné dítě mu do toho prostě překáželo. Samozřejmě většina péče zůstala na ženě, ale občas si i on vyslechl nějakou tu výtku.
Když zjistil, že je žena na mateřské dovolené a peněz je méně, začal to brát jako příležitost zbavit se všech povinností kolem malé. Po nějaké době jí dokonce navrhl, ať se co nejdřív vrátí do práce, a že se o dítě postará někdo z prarodičů.
Manžel nevěřil žádným argumentům, že by se babičky a dědové o tak malé dítě nepostarali, a rozhodl, že do rodinného rozpočtu musejí natahat víc peněz. Procházel všechny možnosti školky na plný úvazek, různé hlídací centra, jen aby nemusel on sám být s malou doma. Od té doby jí do ruky přestal dávat peníze na nákup a začal všechny nákupy vyřizovat sám, protože si myslel, že ona za jejich koruny nakupuje samé zbytečnosti.
Moje známá pak začala odcházet z domu ještě častěji, brávala malou na procházky do parků, na hřiště, jen aby se nemusela trápit doma v té dusné atmosféře.
Ptala se mě úplně zoufale, co má dělat, ale já jsem jí nedokázala nijak poradit. Rozvést se? To vůbec nešlo, protože ho i přes všechny jeho nedostatky pořád moc miluje a je na něj hodně vázaná. Navíc nechce malou připravit o tátu, vždyť nejlíp dítě roste, když má oba rodiče pohromadě. Je navíc už totálně unavená z toho, že ji pořád obviňuje, že nepřináší do domácnosti peníze, když za to vážně nemůže.
Když jsme se loučily, taky jsem jí ze sebe dostala jenom takové ty fráze: drž se, uvidíš, ono se to srovná nebo všechno dobře dopadne. A fakt bych si moc přála, aby to u ní tak opravdu bylo.