Jsem vdaná za muže, jehož rodiče stále nejsou smíření s tím, že jejich syn už dávno není ženatý se svou první ženou. A přitom od rozvodu uplynuly víc než čtyři roky. Nepřestávají doufat, že je zase dají dohromady. Já s Adamem jsme se vzali před třemi lety a žijeme opravdu spokojeně. Ale tchyně si myslí, že Adam udělal unáhlený a zbrklý krok. Že by za každou cenu měl napravit vztah s bývalou rodinou. Vždyť syn tam pořád má svého syna.
Když jsem Adama poznala, byl už rozvedený. Prý to bylo vzájemné rozhodnutí. Jeho bývalá manželka byla už znovu šťastně vdaná. Nejspíš za toho muže opustila Adama.
Možná jsem udělala chybu, když jsem se za něj provdala. Moje maminka na tom ale trvala. Bývalá byla tenkrát těhotná a Adam do toho spadl nebyl ani zamilovaný, prostě s ní chodil. Kdyby nebyla těhotná, nikdy bych si ji nevzal, přiznal mi upřímně jednou večer.
Neměla jsem strach z jeho bývalé manželky. Raději jsem si Adama pořádně prohlédla. Ujasnila jsem si, že mu na staré rodině opravdu nezáleží, byl naprosto lhostejný. I bývalka se stáhla žije si svůj život, znovu vdaná, kontakt drží jen kvůli synovi.
Jenom Adamova matka tuhle situaci nedokáže unést. Ani jeho otec ne. Pořád se snaží tu rodinu dát zpátky dohromady. Nám dvěma náš vztah nikdy neschvalovali.
Jsi ještě mladá, máš všechno před sebou. Proč bys lezla do něčí rozbité rodiny? ptala se mě tchyně, když jsme zůstaly samy v kuchyni pražského bytu.
Řekla jsem jí, že kdyby byl Adam ženatý, nikdy bych do toho nevstupovala. Teď je ale volný muž. Chtěla ještě něco říct, ale Adam vešel do místnosti a ona zmlkla. V tu chvíli mi bylo jasné, že s ní nikdy žádný hezký vztah mít prostě nemůžu. A nepřišlo mi to důležité.
Vzali jsme se a začali žít společně. Tchyni jsme skoro nevídali jen občas na rodinných oslavách. A to jsem musela poslouchat její nekonečné stesky po Adamově bývalé rodině. Adam ji vždycky utínal a viditelně byl z toho už otrávený. Stejně se to ale pořád opakovalo.
Po dětech jsme nespěchali. Necítila jsem se na to být matkou a Adam už syna měl, což jeho mámě stačilo. Po rozvodu ho přijala, ale místo na mě se upnula na bývalou snachu. Zvala ji na Vánoce do Brna, vzdychala, jak byli krásný pár… Našla si na ní vždycky něco k pochvale.
Bývalka ale neprojevovala žádný zájem byla chladná, formální, prostě přišla a zase odešla. Byla cítit taková prázdnota.
Tchyně se pokoušela Adama vyprovokovat žárlivostí na jeho bývalou ženu. A mě chtěla znejistit ohledně jeho vztahu k ní. Volala mi a ptala se, kde právě Adam je. Když jsem nevěděla, hned hádala, že je u své exmanželky. Nebo ho tam rovnou posílala, pod všelijakými záminkami.
Já žárlivost neznám. Ale začalo mě to ubíjet. Když se na Adama a jeho bývalou podíváte z odstupu, je jasné, že mezi nimi žádné city nejsou a nikdy už nebudou. Jediné, co je spojuje, je syn. Adam posílá pravidelně alimenty, někdy se s chlapcem baví, občas ho přivede na návštěvu. Bývalka ho o peníze nedusí, nedělá žádné scény, nebrání kontaktu přijde mi naprosto rozumná. Oba si žijí své životy, chovají se důstojně a s respektem.
Jenže tchyně tohle nepochopí. Neustále něco vymýšlí. Kdy s tím přestane? Kdy konečně zmoudří? Adam doufá, že až mu porodím vnouče, všechno se zlepší. Ale já si tím vůbec nejsem jistá…