Dcera mého druhého manžela se k nám nastěhovala a její reakce mě úplně ohromila

Dobré zprávy

Ve svých úctyhodných dvaapadesáti letech jsem konečně narazila na pravou lásku a vzala si ji! Můj manžel má dospělou dceru, dvacetipětiletou Janu, která je už také maminkou. Jana právě přežila divoký rozvod a aby to nebylo málo, rozhodla se nastěhovat do Brna, aby byla blíž tátovi. Potřebovala ze života aspoň nějakou stabilitu.

Nejdřív jsme si s Janou pokecaly pouze skrz video na mobilu a posílaly si zdvořilostní pozdravy typu Ahoj, jak se vede?. Ovšem jakmile se Jana ocitla za rohem, začalo být jasné, že mě zrovna nemiluje jako svatou. Zkoušela jsem ji pozvat na kafe a promluvit si jako normální lidé, ale na mně viděla jen nějakou vetřelkyni, která jí chce ukrást tátovu pozornost. Je přesvědčená, že kdybych se neobjevila, dál by vesele bydlela s tátou ve starém bytě a nestěhovala se z místa na místo.

V naději, že to mezi námi nějak zlepším, jsem přišla s nápadem, ať se Jana i s dcerkou nastěhují k nám máme přece dost místa. Kupodivu mi na to odpověděla, že její táta je striktně proti. Prý jsme se právě vzali a on nechce, aby byla svědkem případných manželských třenic či jiných domácích katastrof. Zkontrolovala jsem to u manžela a ano, bylo to skutečně tak. Nevypadalo to, že u nás bude zrovna domácí pohoda jako v reklamách.

Nepřipadá mi divné, že manžel pomáhá Janě je to jeho dcera, to je přece normální. Trochu mě ale zaráží ty její výčitky, že za všechny její průšvihy můžu já. Fakt bych ráda, aby pochopila, že jsem si vybrala jejího tátu kvůli jeho povaze, ne proto, že bych mu chtěla vyprázdnit peněženku. Jana má pocit, že kdybych nebyla, na české koruny od táty by měla nárok jen ona a její dcera. Ve skutečnosti jim manžel pomáhá, jak může, ale stejně vždycky počítáme každou korunu do posledního halíře.

Snažím se, abychom s Janou vycházely v klidu, ale její pohled je zkrátka jako zamračené Brno v listopadu. Doufám, že čas, pár domácích buchet a trocha lidského pochopení pomůže najít společný jazyk a že společně postavíme rodinu, kde se budeme navzájem opírat a ne do sebe!

Rate article
Add a comment