Dnes mám volno z práce, a tak jsem se rozhodla věnovat čas domácím pracím. Zametala jsem podlahu a vymýšlela, co ještě stihnu, když mi nečekaně zavolala Kamila. Ani se nezeptala, prostě sdělila, že přijde za deset minut i se svým synem Vítkem. Snažila jsem se jí vysvětlit, že mám domácnost vzhůru nohama, ale vůbec to nevzala na vědomí.
Opravdu, za chvíli už zvonili na dveře. Přiznávám, že jsem nebyla z Víta zrovna nadšená. Ten kluk se nezastaví, všude hopsá a šmejdí. Usadily jsme se v kuchyni, nalila jsem nám kávu, zatímco Vítek koukal na pohádky v obýváku.
Trvalo to pár minut, když se ozvala rána jako z děla. Utíkala jsem tam a nestačila se divit rozbité akvárium, voda po celém koberci, rybičky na podlaze. Kamila se okamžitě rozeběhla za Vítkem a kontrolovala, jestli je v pořádku. Já jsem bez váhání začala sbírat zbytky akvária a vymývat vodu, protože pod námi bydlí paní Nováková a opravdu bych jí nepřála vytopený strop.
Když jsem uklidila ten největší nepořádek, Kamila oznámila, že musí jít. Pomůžeš mi s kobercem, odvezeme ho spolu do čistírny? zeptala jsem se. Ne, Vítek je úplně vyděšený, musím ho uklidnit, odmítla.
Zeptala jsem se Vítka, proč to akvárium rozbil. Řekl mi, že mu do pokoje vletěla papírová vlaštovka a chtěl ji chytit. Nejlepší bylo, že to nebyla obyčejná vlaštovka Vítek ukázal na polici a přiznal, že ji vytvořil z mého oddacího listu. Kamila to komentovala suše: No, udělám si duplikát. To není problém.
Tak jistě proč bych se měla rozčilovat? Koupím nové akvárium, zařídím nový oddací list, zaplatím čistírnu koberce a případně i opravu stropu sousedce. Kamila mi ještě vyčetla, že oddací list nemám schovaný, prý je moje vina.
Když odešli, šla jsem se podívat ke sousedce paní Novákové, jestli je vše v pořádku. Uklidila jsem to, co se dalo, a konečně si lehla na gauč, unavená jako nikdy. Večer mi Kamila napsala, že jí prý dlužím peníze byli s Vítkem u psychologa, protože je traumatizovaný. Ani jsem jí neodpověděla a zablokovala číslo.