Moje tchyně se rozhodla nastěhovat do mého bytu a svůj byt předat mé dceři

Dobré zprávy

Můj manžel vyrůstal a byl vychován ve velké rodině, kde se pořád počítaly děti, dokud na svět nepřišla jeho sestřička. To je prý taková zvláštní rodinná taktika ale to je jejich věc, já to rozebírat nebudu.

Když jsem se vdala, říkala jsem si, jaké mám štěstí. David (ten můj) vypadal zodpovědně, statečně, silně prostě muž do nepohody! Věděl, co znamená rodina, jenže jedna věc mi dělala starosti: nikdy se nemohl úplně odstřihnout od maminky a nejmladší sestry. Tchyně se sice moc nestará o své syny, ale blahobyt její dcery vždycky stál na nejvyšším stupínku pomyslného piedestalu.

Eliška, ta slavná sestra, měla při našem seznámení deset let. Nevadila mi ze začátku vůbec, jenže po pěti letech už mi začala lézt na nervy. Učení ji míjelo obloukem, kamarádila se s pochybnými kluky, a všechno musel řešit můj muž Eliška mu klidně zavolala i o půlnoci, když se něco strašně důležitého po…dilo.

Doufala jsem, že Eliška vyroste, vdá se a bude klid. Ale kdepak! Když se rozhodla, že se vdá, tchyně vymyslela, že na svatbu přispějí synové. Sama peníze neměla ani na rohlíky, natož na svatební veselí. Ženich byl chudý jak kostelní myš, vydělával pár korun, takže mladí museli bydlet u tchyně.

No a ejhle, přišlo první dítě, druhé… Tchyně brzy pochopila, že takhle už dál nejde. Tak svitlo v jejím hlavě geniální řešení přestěhuje se k nám, a Elišce přenechá svůj byt. Zajímavé je, že já jsem byt koupila ze svých peněz, manžel nedal ani korunu a stejně je spokojený, prý: Maminka nám pomůže!

Máme dvoupokojový byt v Praze a mně se fakt nechce vzdát svého pohodlí a dělit se na stálo o prostor. Tchyně je přesvědčená, že máme povinnost ji přijmout, protože David je nejstarší syn, který by se měl o maminku postarat.

Manžela mám ráda, o rozvodu nemůže být řeč. Ale jak mu vysvětlit, že žít s jeho matkou je očistec? Jak mu ukázat, že to není můj sen? Máte někdo nějakou dobrou českou radu? Ocením každou!

Rate article
Add a comment