Rodiče mají stále starost o své děti. Někdy jsou rodiče svými dospělými potomky zklamaní. Dnešní příběh vypráví o osudech dospělých dcer.
Příběh matky.
Jarmila vychovala tři děti. Dnes každý z nich žije samostatně. Nejstarší syn má rodinu a pracuje v zahraničí. Často posílá pohlednice a fotografie k svátkům. Jarmila pečlivě schraňuje každou z nich a s nostalgií je prohlíží.
Moc se nám po tobě stýská, synu. Nemohl bys někdy přijet domů? Rádi bychom poznali tvoje děti i snachu,” píše svůj dopis synovi.
Prostřední dcera má muže vojáka. Často se kvůli jeho službě stěhují. Společně vychovávají dceru. Občas přijedou na návštěvu. Jarmilin manžel si zetě váží jejich dcera má dobrého muže.
Nejmladší dcera, Lída, nemá rodinu. Byla kdysi vdaná a má malého syna, ale manžel ji opustil. Nakonec poslechla radu matky, odstěhovala se do Prahy a začala tam nový život. Se synem domov opustila našla práci v textilní továrně jako švadlena.
Jednoho dne se Jarmila rozhodla navštívit nejmladší dceru.
Zvládneš tady být chvíli sám? zeptala se svého muže. Chci se podívat za Lídou a zjistit, jak se jí daří.
Oldřich jen mávl rukou a vyprovodil ženu. I když pro ni nebylo jednoduché tahat těžké tašky vlakem, pro radost své dcery byla ochotná udělat cokoliv. Jarmila cestovala v druhé třídě několik hodin, plná očekávání na shledání. Už uplynuly tři roky, co se viděly naposledy.
Kdysi dcera psávala denně. Nyní Jarmilu zaskočilo, když jí dcera telefonem řekla: Proč jsi nezavolala, že přijedeš, mami? Jsem v práci, pro tebe na nádraží můžu až večer.
Chtěla jsem ti udělat překvapení,” odpověděla tiše matka, ale neboj, počkám na tebe. Nakonec se ale rozhodla dojít z nádraží sama.
Ve dveřích ji přivítal vnuk. Vysoký kluk, který čím dál více připomínal dědu zamlada.
Ahoj, Miloši! objala ho babička. No, babi, pojď dál snažil se vymanit z objetí. Proč jsi přijela tak brzo? unaveně vzdychla dcera. Musela jsem doma trochu uklidit a něco připravit. Uvařila jsem guláš a osmažila vepřové řízky, protože jsi tu.
V tu chvíli Jarmile zazvonil telefon a musela chlácholit manžela, že dorazila v pořádku a její zavazadla jí někdo pomohl odnést. Večeře už byla rozehřátá, jídlo prostřeno.
Anna, když skládala talíře se zeleninovým gulášem a bramborami, se matky ptala: Dáš si dva řízky, nebo stačí jeden? Jarmila byla tak unavená a hladová, že by snědla klidně tři, přesto jen unaveně řekla: Nevím, uvidíme… prostě dej na stůl, co je.
Nakonec na stole přistála mísa s pěti řízky. Slavnostní hostina, na kterou se těšila, nebyla tak bohatá, jak doufala. Jarmila si řekla, že mají s dcerou zřejmě těžké časy. Rozhodla se tedy, že jim musí pomoci. Jenže během jídla dcera spěšně vyzvídala, kdy zas maminka pojede domů. Jarmilu to zabolelo, tak jen řekla, že může odjet klidně zítra, pokud tam překáží.
Celý další den byla Jarmila v bytě sama, večer se každý zavřel do svého pokoje. Vnuk zmizel za kamarády, Lída odešla s přáteli. Babička seděla osamělá.
Zanadlouho si Jarmila uvědomila, že o její přítomnost tu vlastně nikdo nestojí. Začala si balit věci, když tu slyšela, jak se vnuk ptá mámy: Kdy přijde strejda? Měl bych jít na fotbal.
Až odjede babička, odvětila Lída.
Tím byla Jarmila definitivně zaražená. Potichu si sbalila své věci a bez rozloučení odešla. Doma na ni čekal Oldřich, celý šťastný, že je jeho žena zpátky. Ukázalo se, že přes vší lásku a péči, kterou celý život dětem dávali, už své rodiče děti nepotřebují.