To bys chtěl! Zástupce učitele si myslel, že bude bydlet v mém bytě na moje náklady.

Dobré zprávy

Byla jsem nehorázně šťastná, že jsem odjakživa typ člověka, který si jde za svými cíli. Do svých pětadvaceti jsem si svou pílí dokázala našetřit na vlastní byt v Praze.

Ani koruna od rodičů, tety, strejdy všechno jsem zvládla sama. A když jsem potkala muže, do kterého jsem se zamilovala, byla jsem dost odvážná (možná spíš potrhlá), abych mu hned napálila, že vlastní byt v mém oblíbeném Žižkově je čistě jen můj.

Ale nezapomněla jsem mu také sdělit, že rozhodně neplánuji balit kufry a stěhovat se k němu. Takže jsme se shodli, že spolu půjdeme do pronájmu a můj byt pronajmu dál, abych ušetřila na Škodu Fabia.

Zdálo se mu to fajn, zašklebil se a slíbil, že brzo začne šetřit na nájem, abychom spolu mohli spokojeně bydlet. O půl roku později se objevil u dveří s kufrem a výrazem, který značí konec světa. Zalapal po dechu a povídá, že přišel o práci, peníze nemá ani na rohlík.

Prosil mě, ať ho nechám bydlet u mě jen na chvíli. Říkala jsem si: Tak má rodiče, může jít k nim, ne? Samozřejmě jsem ho v bytě neubytovala. Nějak mi to začalo smrdět spíš to vypadalo, že hledá, kdo by mu vařil a platil složenky. No, rozešla jsem se s ním. Když už být samostatná, tak naplno a bez přívažka.

Rate article
Add a comment