Já a moje žena jsme slušná rodina. Je to naše první manželství a spolu žijeme už 25 let. Nikdy jsme se nehádali před naší dcerou, vždycky jsme si projevovali lásku a starali se o sebe navzájem. Celkově máme spokojené manželství. Doufal jsem, že když máme takový vztah, naše dcera si vezme náš příklad a založí si šťastnou vlastní rodinu. Říká se přece, že děti kopírují chování svých rodičů.
A tady nastává ten problém. Naše dcera zatím není vdaná, ale má přítele. Před dvěma lety zemřela moje maminka a ona po ní zdědila byt. S ženou jsme se rozhodli, že ten byt připadne dceři. Teď nám oznámila, že tam žije se svým přítelem.
Nám vůbec nevadí, že má vlastní život. Ale tento přítel je naprosto nepoužitelný. Neudělá doma vůbec nic, nedělá žádné chlapské práce. Když se pokazí kohoutek, nebo je třeba přišroubovat žárovku, hned volá svému tátovi. Ptali jsme se jí opakovaně, proč její přítel s ničím nepomůže mlčela jak ryba. Pořád slibuje, že se časem změní a něco začne dělat.
A nedávno jsme zjistili, že je nezaměstnaný. Znamená to, že domů nepřinese jedinou korunu a naše dcera všechno táhne sama. Má dvě práce, aby je oba uživila. Můj názor je, že tomu mladíkovi na naší dceři ve skutečnosti nezáleží.
Řekl jsem jí, že dělá velkou chybu. Jenže jí je to jedno. Věří tomu, že se změní a že jim to vyjde. Ona ho miluje. A já miluji svou dceru, a proto mě to v srdci moc bolí.