Já z něj chlapa udělám: Spor o leváctví rozděluje rodinu – když babička Tamara trvá na „správné“ ruc…

Dobré zprávy

Já z něj udělám člověka

Můj vnuk nebude levák, rozčílila se paní Věra Novotná.
Honza se otočil k tchyni a oči mu zčernaly rozčilením.

A co je na tom špatného? Matěj se tak narodil. To je prostě jeho vlastnost.

Vlastnost! odfrkla paní Novotná tak, až cukr v misce nadskočil. To není žádná vlastnost, to je chyba v systému. Tak to nikdy nebylo. Pravá ruka je prostě hlavní. Levou měl jen čert.

Honza měl co dělat, aby se nerozesmál. Rok 2023, a tchyně jako by právě vystoupila z nějaké pohanské vesnice u Humpolce.

Paní Novotná, to už dávno medicína dokázala…
Vaše medicína mě nezajímá, přerušila ho rozhořčeně. Já přeučila svého syna, a vyrostl z něj úplně normální chlap. Přeučte i Matěje, než bude pozdě! Ještě mi děkujete.

Roztočila se a vyšla z kuchyně, nechala Honzu s nedopitým kafem a podivnou pachutí debaty.

Zprvu to Honza nebral vážně. Tchyně a její názory, no a co. Každá generace se něčeho bláznivě drží. Pozoroval, jak paní Novotná nesměle vytahuje vnukovi lžíci z levé do pravé ruky a pomyslel si: dětská psychika se přizpůsobí ledasčemu, babiččiny nápady ho nemůžou rozhodit.

Matěj byl levák od mala. Honza si pamatoval, jak v roce a půl sahal po hračkách zásadně levou rukou. Když pak začal čmárat pastelkami, vždycky levou, tak roztomile neohrabaně dětským stylem, že to člověk prostě musel přijmout jako součást kluka. Jako barvu očí nebo pihu na nose.

Pro paní Novotnou to ale znamenalo totální poruchu systému, omyl vesmíru, věc, co je potřeba okamžitě napravit. Když Matěj vzal do ruky pastelku, babička sevřela ústa jako účetní, když jí někdo řekne, že si všechny účetnictví vede v excelu na tabletu.

S pravou rukou, Matěji. Pravou!
Zase po svém? V naší rodině žádní leváci nejsou a nebudou.
Já přeučila Tomáše a tebe taky přeučím.

Honza jednou slyšel, jak vypráví manželce Tereze svůj životní úspěch. Ta historka s malým Tomášem, který byl taky levákem, ale já mu to vymlátila z hlavy. Prý mu vázala ruku, hlídala každý pohyb, trestala za neposlušnost. A hele dneska z něj je aspoň normální člověk, co konečně má chalupu na Orlíku a netahá se s pastelkou!

Ten její sebevědomý tón, jak mluvila, Honzovi připadal neskutečně nepatřičný.

Změny u syna Honza zpozoroval až s odstupem. Nejdřív drobnosti. Matěj si začal vybírat, než něco ze stolu vzal. Ruka mu zamrzla v půli cesty, jako by měl vypočítat pohyb vektorů kolem jídelní židle. Začal podezřele koukat po babičce, než něco chytil jestli si ho všímá, nebo ne.

Tati, kterou rukou mám brát?
Matěj se na večeři díval vyděšeně na vidličku.
Tou, která ti vyhovuje, chlape.
Ale babička říká…
Babičku neposlouchej, dělej to, jak je tobě příjemné.
Ale příjemné už mu to nebylo. Najednou sklouzávaly lžíce z rukou, stával se z něj ručící robot místo suverénního dítěte, co důvěřoval svému tělu.

Tereza celou situaci sledovala. Honza si všiml, jak Tereza zatíná rty, když matka přehazuje lžíci Matějovi, nebo radši uhne pohledem, když začne s výkladem o správné výchově. Vyrostla v tom a naučila se, že je lepší mlčet, než si začít. Nechat bouřku přeletět.

Honza zkoušel na ni mluvit:
Teri, tohle není normální. Podívej na něj.
Mamka to myslí dobře.
Jde o to, co z toho dělá s Matějem. Vážně to nevidíš?
Tereza jen pokrčila rameny a vklouzla do ticha. Roky zvyku byly silnější než mateřský pud.

Situace se zhoršovala každým dnem. Paní Novotná už nejen navyká Matěje na pravou ruku, ale komentuje každý jeho pohyb: chválí za pravou, teatrálně vzdychá při levé.

Vidíš, Matěji, už to jde! Stačí chtít. Já z tvého strejdy udělala člověka a z tebe taky.

Honza se rozhodl, že si s tchyní promluví přímo. Vybral si sobotu ráno, když paní Novotná začala tradiční rituál s hrncem guláše. Krájela cibuli rychleji, než stihne Česká pošta doručit balík.
Honza si k ní stoupnul za záda.
Krájíte to špatně.
Paní Novotná nezvedla hlavu.
Prosím?
Měla byste to krájet víc najemno. A ne napříč, ale podél.
Zamručela a jela dál.
Fakt. Takhle to nikdo nedělá. To je špatně.
Honzo, já vařím guláš už třicet let.
A celou dobu špatně. Ukažte, já vám to předvedu.
Sáhnul po noži, paní Novotná hbitě couvla.
Ty ses zbláznil, ne?
Ne, prostě chci, abyste konečně dělala věci správně. Koukněte, ťukl do hrnce, vody je moc, a cibuli přidáváte v blbý čas.
Celý život to dělám takhle!
To není argument. Musíte se přeučit. Pojďte, začneme od začátku.
Paní Novotná znehybněla, v ruce ustavený nůž. Na tváři se jí rozhostilo pohoršené zmatení.
Co to povídáš?
To samé, co říkáte vy každý den Matějovi. Přeučte se. Je to špatně. Je to nepřípustné. Jinou rukou to musíte dělat!
To je něco úplně jiného!
Opravdu? Podle mě to je úplně to samé.
Paní Novotná odložila nůž, tváře jí zrudly indignací.
Porovnáváš moje vaření a jeho šmudlání? Dělám to tak celý život! Je mi to pohodlné!
Matějovi je pohodlné používat levou ruku. Ale vás to nezastaví.
To je něco jiného! On je dítě, to se dá změnit!
A vy jste dospělá ženská se zaběhlýma zlozvykama. Vás asi už nikdo nepřeučí, že? Tak proč to zkoušíte na něm?
Tchyně semkla rty, oči jí div že nezaplakaly vzteky.
Ty máš odvahu mi takhle něco vyčítat? Já vychovala tři děti! Tomáše jsem přeučila a co?
A jak je na tom teď? Spokojený? Sebevědomý?
Ticho.
Honza věděl, kam udeřil. Tomáš, Terezín bratr, už léta bydlí v Brně a matce volá dvakrát do roka, když potřebuje recept na linecké.
Já to vždycky myslela dobře, ozval se hlas Věry Novotné zlomeně. Jen jsem chtěla to nejlepší.
Tomu věřím. Ale to nejlepší bývá často to, co rozhodnete vy. Matěj je samostatný člověk, i když malý. Má svoje zvláštnosti. A já nedovolím, abyste mu je brala.
Takže mi ty budeš dávat rozumy?!
Klidně, pokud nepřestanete. Budu komentovat každé vaše hnutí, návyk, kuchařský grif. Uvidíme, jak dlouho vás to bude bavit.

Stáli proti sobě jak během finále poháru ve vybíjené, oba napjatí na maximum.

Je to ubohé a malicherné, cedila přes zuby paní Novotná.
Jinak to k vám nejde.

Honza viděl, že něco v tchyni povolilo opora v sobě sama se polámala, najednou vypadala starší, menší, křehčí.

Já to… dělám z lásky, nedořekla.
Vím. Ale jde to dělat i jinak. Nebo taky vůbec ne. Protože když nepřestanete, s vnukem se moc nevídáte.

Guláš na sporáku začínal tvořit sopečné gejzíry. Nikdo ho nezachránil.

Večer, když se paní Novotná zavřela do pokoje, přisedla si Tereza k Honzovi. Dlouho mlčela, přitisknutá k jeho rameni.
Nikdo mě v dětství takhle nebránil, ozvalo se potichu. Mamka vždycky věděla. Já jsem se jen podřizovala.
Honza ji objal.
Ale v naší rodině už tvoje mamka nebude nikomu nic vtloukat do hlavy násilím.
Tereza kývla a zlehka stiskla Honzovu dlaň.

A z dětského pokoje se neslo známé tiché šustění pastelek po papíře. Matěj kreslil levou rukou. A nikdo už mu neříkal, že dělá něco špatně.

Rate article
Add a comment